Jak se zakládá oddíl
Dobrý den, potvrzujeme přijetí přihlášky klubu O-mikron do ČSOS, která bude projednána na předsednictvu dne...
Dá se říct, že tomuto předcházelo pár let. Co pár let, patnáct. Aby se mohlo narodit vymodlené dítě. A jak už to tak bývá, víc se modlila maminka. Lhát nebudu a pochválím se. Ten první impuls jsem dala kdysi já. A po pár letech semínko vzklíčilo a pomalu se dralo na povrch.
(Kruci, kdysi jsme si dělali srandu z předsedy maturitní komise, že nás přirovnává k rostlinám a pak jsme zjistili, že je to botanik. A už to dělám taky!)
A teď už pomalounku naše dítě oddílové vystrkuje růžky a pomrkává na nás.
Tímto příspěvkem chci hlavně poděkovat mému tatínkovi, který do toho s námi šel. Proto pokračuji s ….
A byli jsme tři…
Člověk pracující ve sportu celý svůj život, orienťák s dlouholetou praxí a k dvojici mých „nej“ jsem přibyla já – kibic teoretik.
Tatínek s láskou popsal několik papírů, jak to bude vypadat a že budeme dodržovat pravidla, včetně těch etických.
Třeba že:
Má každý člen právo účastnit se dle svých zájmů, schopností, a možností sportovního, tělovýchovného, kulturního a společenského života, v rámci TJ…
Nebo:
Uplatňovat své vlastní názory, návrhy i kritiku…
A že našim základním posláním je…
Hájit zájmy členů TJ O-mikron, o.s.
A toto čestné prohlášení jsme slavnostně všichni tři podepsali.
Dvakrát.
Dopis se nám vrátil s tím, že tam máme neúplnou adresu. Mimochodem, ač byla neúplná, dopis z ministerstva na ni dorazil bez problémů.
Druhý, s pěkným červeným pruhem na bílém pozadí a černým písmem, už byl ten „náš“.
A v něm na papírech razítko – REGISTRACE PROVEDENA.
A psal se další dopis, tentokrát na svaz. No, vlastně nepsal, tentokrát se pouze tiskl, protože už byl připravený. Zase jsme to potvrdili jmény a zase jsem šla na poštu.
A pak přišlo oznámení na mail, jak jsem psala prvně.
Tož, je to nadějné…
(ale složité)
