Už nebudu do ničeho pindat, fakt...
Nějaká doba uplynula, pár článků se napsalo a Saze se rozhodla, že se stáhne do ústraní.
Dle mého názoru je čas, aby tu podporu, kterou jsem dávala Vločce strašně dlouho, převzal někdo jiný. Stačilo mi pár názorů, držkopádů, popostrčení a utěšování a taky nasíracích technik, aby se NĚCO stalo. Celé tohle mělo ale jepičí život. Tomu, kdo neví, jaký vlastně jepice vedou život, bych ráda osvětlila, že jepice jako dospělec žije krátce, ale jako larvy přežívají v ústraní několik let a hodněkrát mění kůži. A tak mi nastal čas, abych se vyvinula v imago, trošku zavířila, prskla kolem sebe několik posledních rad a začala se konečně věnovat něčemu (pro mě) smysluplnějšímu. Jinak řečeno, zabila jsem řešením orienťáku tolik let a ubrala nervama ještě víc, že se divím, že ještě nejsem v mínusu.
Celých těch pár roků, kdy jsem se pomalu utvářela, jsem si stačila udělat nějaký názor a tím teď končím. Tatínek mi kdysi vyčetl, že nejsem po něm a nebojuju. Ale spletl se, vždycky jsem pro něco a za někoho bojovala, jen to nebylo vidět a smetanu vždycky slízl někdo jiný. Co ale umím docela určit čuchometricky (pozn. vysokoškolský výraz pro určování rostlin pachy), je boj s větrnými mlýny. Ve skrytu duše ale doufám, že každý boj vede k vítězství (nebo taky k porážce) a že nekonečno (ať už je dokázáno matematicky nebo ne) neexistuje.
A tak prosím všechny, kteří tohle čtou, udělejte něco, abyste se zbavili svého větrného mlýnu. Většinou je jen v hlavě a utvářený nejistotou a strachem. Prosazujte svoje názory a ukažte, že skupina lidí toho dokáže strašně moc a nemyslete jenom na sebe.
Člověk člověka potřebuje.
edit.
Opět jsem byla ukecána ke spolupráci, teď to bude ale trošku jinak. Baj voko od května se budu objevovat na trénincích žactva jako dobrá víla (haha, zasmála se ďábelsky), protože ruce navíc se prý hodí a navíc v rámci kontaktů na všelijaké odborníky (učitele, sporťáky, skauty) mám.... No, uvidíte...
hancazelinka alias Saze