Šachovnice orientačního běhu

Vrcholné akce světového (popřípadě evropského) OB se do našich českých lesů v poslední době vrací s železnou pravidelností. Já osobně pamatuji dvě Mistrovství Evropy dorostu, jedno mistrovství světa a jedno mistrovství světa v MTBO, přičemž na dvou posledně jmenovaných akcích jsem se pořadatelsky podílel. Letos se tak přidává juniorské mistrovství světa, které se do naší republiky vrací po třinácti letech, když v roce 2000 bylo jeho centrem Nové Město na Moravě. Tehdy to přitom byly pro naše barvy v mužské kategorii doslova medailové zně. Naši závodníci si odvezli všechny možné zlaté medaile a maximální medailový zisk jim pokazil pouze Pasi Ikonen svým druhým místem na klasické trati. Je ovšem pravdou, že Bingo tehdy číhal na čtvrté pozici a dal tak jasně najevo, která reprezentace je na Vysočině dominantní. Mezi juniorkami už to tak slavné nebylo, ale dvě umístění na velké bedně a čtvrté místo štafety rozhodně nešlo považovat za neúspěch.  Očekávání pro letošek tedy rozhodně nemohla být malá, jelikož domácí terény jsou zvláště v juniorských kategoriích velkou výhodou.

A od koho se úspěch očekával především? Mezi juniory to byl letos v českých lesích poměrně suverénní Adam Chloupek, následovaný Michalem Hubáčkem a opavským duem Marek Schuster, Filip Hadač. Tak trochu na zkušenou jel na JWOC Marek Minář a šestici doplňoval Tomáš Kubelka. Mezi juniorkami pak mělo medailové ambice především trio Vendula Horčičková, Kateřina Chromá a Lenka Knapová. Tyto závodnice pak doplňovaly brněnské Bára Hrušková a Markéta Tesařová spolu s Lenkou Svobodovou.

První dějství šampionátu se odehrávalo v pondělí na hřebenech Jestřebích hor, kde byla připravena náročná kopcovitá klasika plná pěkných voleb postupů proložená několika těžšími kratšími kontrolami v hustnících. Není přitom třeba příliš chodit kolem horké kaše a lze jednoznačně konstatovat, že našim juniorům se závod těžce nepodařil. Filip Hadač to po chybě zabalil a Adam Chloupek sice po obdobně velké chybě dokončil, ale hluboko v poli poražených. Kdo zachraňoval čest našich barev byl Michal Hubáček na 11. místě, ovšem to bylo zoufale málo. Zvláště když uvážíme, že mistrem světa se stal Polák Piotr Parfionowicz, se kterým naši závodníci již mnohokrát měřili své síly, a který je rozhodně k poražení. Kvalitní závod ovšem ještě odběhl Marek Minář, jehož 22. místo lze považovat za solidní výkon. Mezi juniorkami pak byla situace o něco veselejší, když Katka Chromá skončila těsně za velkou bednou na sedmém místě. Vendula Horčičková a Lenka Knapová pak přidaly 11. a 15. místo, čímž jednoznačně předčily své reprezentační kolegy. Navíc 25. místo Báry Hruškové a 37. Markéty Tesařové také nebylo k zahození. Celkově však bylo možné závod na klasické trati označit za výbuch. Nikdo se medaili ani nepřiblížil, což se rozhodně nečekalo. Navíc se nikdo z reprezentace ani nepostavil na velkou bednu…

V úterý pak následovala kvalifikace na krátkou trať ve velmi náročném prostoru zvaném Závora. Tady naštěstí naše reprezentace obstála a jediným kdo neproklouzl do středečního finále A byl Tomáš Kubelka, kterému chyběla půl minuta. Středeční finále se pak odehrávalo v nejkrásnější pasáži tohoto prostoru plné kamenů a skalek vyznačující se velmi náročnou běžeckou podložkou. Obecně se hodně chybovalo a nějaké ty chybky se nevyhnuly ani našim závodníkům. Mezi juniory z toho však nakonec byly tři umístění v druhé polovině první desítky. Nejúspěšnějším z našich byl poněkud překvapivě Marek Minář, který svým šestým místem proklouzl na velkou bednu. O pouhou sekundu za ním na místě sedmém skončil Adam Chloupek a deváté místo obsadil Marek Schuster. Zbylým dvěma našim už se tak moc nedařilo, když Filip Hadač skončil 22. a včera na klasice z našich nejrychlejší Michal Hubáček po obrovské chybě až 34. Výsledky juniorek se nesly v podobném duchu jako ty jejich mužských protějšků. Stejně jako na klasice byla nejúspěšnější Katka Chromá díky svému osmému místu. Vendula Horčičková pak kvůli chybě v závěru přišla o možnost bojovat o medaili a skončila 11. Po doběhu však naplno ukázala svou psychickou labilitu, což by se závodnici která chce běhat na nejvyšší úrovni stávat nemělo. Pravděpodobně životní závod pak zaběhla Markéta Tesařová, která skončila v celkovém účtování třináctá. Lenka Knapová na 18. a Lenka Svobodová na 22. místě už měly trochu větší ztrátu. Poslední naší reprezentantce Báře Hruškové se pak závod vůbec nepovedl a po sérii chyb skončila hluboko v poli poražených. Ve srovnání se včerejší klasickou tratí byly výsledky middlu přece jen o třídu někde jinde. Naši závodníci už byli tentokrát na dosah medaile, ale nakonec z toho byla pouze jedna velká bedna, což je vzhledem k domácím podmínkám trochu málo.

Po dni volna pokračoval JWOC v pátek závodem na sprintu v centru Hradce Králové. Terén to byl zajisté velmi důstojný a skýtal 3 základní typy terénu. Prvním byl park z několika ploty a zídkami okořeněný přítomností nepřekonatelných záhonů. Dál následovaly velmi těžké a členité terasy na okraji starého města mezi nimiž vedly přeběhy poměrně lehkou pasáží širokých a vcelku pravidelných ulic. Ve výsledku se tedy nejednalo pouze o „rychlostní“ disciplínu, jak se stává v poslední době zvykem, ale bylo potřeba i pořádně mapovat. Výsledky našich tomu pak zcela odpovídaly. Mezi juniory zazářil Michal Hubáček, když skončil o pouhé 4 sekundy na stříbrné pozici. Je ovšem pravdou, že startoval na začátku, když ještě nepršelo a vyhnul se tak kluzkým schodům na hradeckých terasách. Na kolik déšť ovlivnil závod je otázkou, ale nepopiratelným faktem je, že za deště na tom bylo několik závodníků na mezičase před těžkou (a kluzkou) závěrečnou pasáží v terasách lépe než Michal, ale nikdo z nich ho nakonec porazit nedokázal. Z Dalších závodníků pak podal solidní výkon opět Marek Minář na 18. místě. Ze zbylých 4 reprezentantů byly ti dva opavští diskvalifikována a Adam Chloupek s Tomášem Kubelkou se podělili o nepříliš dobré 34. a 35. místo. Mezi juniorkami byla situace obdobná. Nejlepší z našich Vendula Horčičková byla 12. Katka Chromá pak předvedla oproti lesním závodům poněkud horší výkon a skončila na děleném 27. místě pět sekund před 30. Bárou Hruškovou. Výkony zbylých závodnic pak lze hodnotit opět jako neuspokojivé. Ve výsledku tedy měla naše reprezentace po třech závodech jedno stříbro ze sprintu doplněné jednou jedinou velkou bednou z lesních závodů. A to bylo tristně málo, zvláště uvážíme-li, že sprint je chtě nechtě pouze doplňkovou disciplínou a každá medaile z lesa je neoddiskutovaleně nesrovnatelně cennější než ta sprintová.

Pověst české reprezentace tak mohly zachránit už jen závěrečné sobotní štafety konané v typickém hradeckém plochém lese plném porostových detailů. Jako první se s ním vydaly bojovat juniorky. Na prvním úseku rozbíhala Lenka Knapová a příliš se jí nedařilo když doběhla až 16. za naším Béčkem, které dovezla na 14. místě Markéta Tesařová. Ztráta však nebyla nijak velká a za jejím stahováním se vydala Katka Chromá. Předvedla pěkný výkon a čtvrtým časem na úseku (a nejrychlejším z našich závodnic) vytáhla štafetu na páté místo. Ztráta na první místo sice o pár sekund narostla, ale díky Katce byla štafeta stále ve hře, což bylo zcela klíčové. Severským favoritkám se totiž vůbec nedařilo, když suverénní švédská štafeta byla diskvalifikována na prvním úseku a to ještě nebyl konec severské smůly. Třetí úsek byl hodně nervózní  to v podání všech závodnic. Naše finišmanka Horčičková však dokázala vyrobit nejmenší počet chyb a po chybě Finky v závěru doběhla nejrychlejším časem na úseku druhá za norskou štafetou. Norská finišmenka ovšem vynechala jednu z kontrol a tak z toho nakonec bylo zlato. Holky tak tedy měly splněno, zvláště když druhá štafeta doběhla na solidním devátém místě, i když s notnou dávkou štěstí. Po nich se na trať vydali junioři a to už byla poněkud jiná písnička než u juniorek. Z prvního úseku doběhl Marek Schuster  v kontaktu s čelem na 7. místě. Druhý úsek pak byl exhibicí našich závodníků. Adam Chloupek předvedl suverénně nejrychlejší čas dne a na zbytek světa získal dvouminutový náskok. Marek Minář pak pátým časem vytáhl druhou štafetu z 22. pozice na 14. Na posledním úseku si pak Michal Hubáček už mohl dovolit i svou minutovou chybu a přesto doběhl do cíle s přehledem jako první. Druhá štafeta pak doběhla jedenáctá a je škoda, že se její finišman Filip Hadač nedokázal zapojit do souboje o čtvrté až desáté místo, který se odehrával zhruba dvě a půl minuty před ním. Nepotřeboval by na to přitom ani zdaleka čas Adama Chloupka… štafety se tedy staly zcela českou záležitostí a naši závodníci konečně dokázali prodat svůj potenciál a rozeznít nad Východními Čechami naši národní hymnu. Velmi povzbudivé přitom byly i výkony druhých štafet, na které by nebylo dobré zapomínat.

Celkově by se chtělo říct, že konec dobrý všechno dobré. Přesto musím být poněkud skeptický. Dosáhnout takovýchto výsledků kdekoliv mimo naši republiku by byl zajisté úspěch, ale doma se čekalo víc. Pro mě je především zklamáním absence jakékoliv individuální medaile z lesních závodů. To je totiž právě to co se počítá a odděluje nadprůměrné závodníky od těch špičkových. Na úspěch na juniorské štafetě totiž zcela stačí trojice těch nadprůměrných a právě proto bych za české hrdiny mistrovství označil Katku Chromou a Marka Mináře. Katku proto, že v obou lesních závodech byla v první desítce a na štafetách předvedla klíčový výkon, který umožnil Vendule Horčičkové bojovat o štafetové zlato. Na sprintu pak nijak nepropadla a předvedla tak z našich závodnic nejstabilnější formu a značnou psychickou vyrovnanost, která byla velmi dobře patrná v době kdy po svém úseku štafet čekala na doběh. Marek Minář jako jediný z našich juniorů ročníku narození 1994 pak předvedl nejlepší výkon v lese, když se jako jediný dokázal vejít na velkou bednu. Stejně jako Katka pak předvedl vyrovnanou formu ve všech závodech a je trochu s podivem, že ve štafetě nedostal důvěru místo marka Schustera. Právě on by si totiž za své výkony štafetové zlato opravdu zasloužil. Příští rok v Bulharsku však má ještě jednu možnost a osobně si myslím, že by se před ním soupeři měli mít na pozoru. Co mě na výsledcích JWOCu ještě zaujalo byly výsledky sousedního Rakouska vedeného Liborem Zřídkaveselým. Nevím jak silná generace tam aktuálně je, ale výsledky na mistrovství byly dosti tristní a největším úspěchem bylo 16. místo Anjy Arbter na krátké trati. Proč o tom ale píšu? Zhusta je bez diskusí velmi kvalitní trenér a prostory závodů důkladně zná, proto pro mě bylo překvapivé, že se rakouští běžci příliš neprosadili a stejně jako ti naši zůstali za očekáváním. Prostě letos jako by domácí prostředí a znalost terénů nehrály žádnou roli…

Zbývá tedy odpovědět na otázku zda byl letošní JWOC úspěšný. Za sebe si dovolím poněkud šalamounskou odpověď. Po pořadatelské stránce určitě. Vše podstatné fungovalo tak jak má a nějaké ty drobné chybky (především v oblasti prezentace závodu divákům) budiž pořadatelům odpuštěny.

Vločka