Návrat zimy (15. nočák)
Do změny času zbývá ještě nějaký čas a tak jsme se po týdenní pauze opět mohli vypravit na středeční nočák. Tentokráte ho pro nás připravil Standa Mokrý na jedné z mnoha map, kterou disponuje jeho klub KOB Moira Brna v nejzápadnější oblasti Žďánického lesa. Centrum tréninku bylo situováno tak, aby bylo od Brna co nejdostupnější, tudíž volba padla na jednu z odboček na hlavní silnici spojující Slavkov u Brna s Kyjovem. Vydávání map bylo naplánováno na dobu mezi 17:30 a 18:30 a přesto, že celý den bylo zataženo a zhruba od 17:30 začalo postupně čím dál tím hustěji sněžit nebylo možné do les vyběhnout dříve než zhruba v 18:45. Tou dobou panovala na startu teplota těsně pod nulou a sněžilo už dosti hustě. V lese pak ležela sice tenká, ale souvislá vrstva čerstvého sněhu.
Ačkoliv je zdejší terén považován za velmi jednoduchý a vlastně nevhodný pro větší závody, tak v případě nočních tréninků toto rozhodně neplatí. V případě, že člověk nevidí do dálky je v prázdných a relativně monotónních oblastech lesa přesná orientace dosti obtížná. Zvláště když si někteří extremisté objednali mapu bez cest, což ovšem nebyl můj případ. Standa přitom trať koncipoval jako sled delších postupů, na nichž bylo důležité především kontrolovat směr a v dohledávkách se odrážet od co nejjasnějších objektů nebo terénních tvarů. Ze začátku trati mi tato strategie vcelku vycházela a i s využitím cest jsem první čtyři kontroly našel bez větších problémů. Na pětku to ale přišlo. Přeložil jsem si totiž mapu a najednou se na jejím okraji objevil její název Bezcestník. Jenže ten byl vytištěn o devadesát stupňů otočený vůči severu a tak jsem se suverénně vydal o oněch devadesát stupňů jinam. Naštěstí mě zarazila asfaltka a tak jsem nedoběhl úplně do háje, ale jen trochu do háje. Pátá kontrola byla mimochodem začarovaná i na dohledávce. Byla to prohlubeň nad údolím a při jejím hledání se nebylo moc čeho chytit. Zvláště když mapování hustníků na této mapě je opravdu spíše informativní a jejich poloha v blízkosti kontroly její dohledávku nijak moc neulehčila. Následující čtyři kontroly pak byly kratší a relativně jednoduší. Pouze na devítku jsme se kolektivně shodli, že tu ne úplně seděly výšky a většina z nás skončila svorně několik výškových metrů pod kontrolou. Následující postup pak vedl dlouhým traverzem, kdy bylo potřeba hlídat správný moment překonání údolí. Dohledávka však naštěstí byla snadná, jelikož výrazný strom s kontrolou byl v sice relativně ploché, ale jediném údolíčku v okolí. O dohledávce následujících dvou kontrol se to už ovšem říct nedalo. Jednalo se o prohlubně v oblastech, kde se dalo orientovat v podstatě jen podle nevýrazných pěšin a průseků, které v zasněženém lese nebyly v podstatě vůbec vidět. Závěrečné tři kontroly pak už byly opět trochu lehčí, když třináctka byla přímo v údolí, na čtrnáctku se dalo odrazit z vcelku jasného bodu na cestě a patnáctka pak byl vyloženě cesťák. Problém se ovšem objevil na přes půl kilometru dlouhém postupu do cíle, kde jsem vyrobil paralelní chybu a vydal se vzhůru špatným údolím. Naštěstí mě zarazila oplocenka a tak jsem velmi těsně nevyběhl z mapy .
Celkově se jednalo o velmi pěkný noční mapový trénink, který byl velmi rychlý a zároveň ale poměrně těžký, což je rozhodně dobrá kombinace a oproti předešlým převážně technickým tréninkům plných kratších postupů vítaná změna. Pozitivní také bylo, že Standa trénink roznášel již v úterý a tak byly v mapě dokresleny i čtyři nové paseky na postupech. Ne že by to bylo nějak zásadní, ale rozhodně to potěšilo. Na druhou stranu mu to trochu zkomplikovalo situaci, když po našem doběhání ještě trénink stahoval, aby nemusel do Žďánického lesa potřetí.
Výše zmíněná změna času nastává až na samotném konci března a tak je prostor na ještě jeden noční mapový trénink. Jeho pořádání se zhostím já spolu s Mazim, který měl celý seriál tréninků na starosti. V duchu hesla „to nejlepší nakonec“ přitom připravujeme trať na Zbraslavi, kde si všichni zúčastnění dosyta užijí tamních hustníků. Doufejme tedy, že nám počasí nepřipraví podobné sněhové překvapení jako tentokrát a konečně na vlastní kůži pocítíme první záchvěvy jara.
Vločka