Něco nám tu chybí (7. oblastní mapový trénink žactav JmO)
Po minulém týdnu, kdy byl na programu poměrně lehký a odpočinkový trénink na velké babě přišla tento týden pro děti opravdová lahůdka. Skupina C totiž měla naplánovány vrstevnicové okruhy, což je typ tréninku, se kterým zatím nemají žádné zkušenosti a donutí je zcela změnit styl orientace. Začněme ale po pořádku.
Trénink byl naplánován do prostoru mapy Dub Troják a to do její horní části v sousedství sídliště Kohoutovice. Zde se ale dají vrstevnicové okruhy postavit vzhledem k charakteru terénu jen těžko a tak jsem byl nucen start umístit poněkud západněji na místo, kde se k lesní asfaltce vedoucí od základní školy pavlovská připojuje západnější ze dvou členitých údolí ve střední části mapy. Stavba tratí se pak odvíjela ze dvou základních nutností. Tou první byla použitelnost kontrol umístěných na terénních tvarech i pro skupiny A a B, které měly po řadě standardní okruhy a hvězdice. Druhým neméně důležitým požadavkem pak bylo, aby děti byly schopny trénink bez větších problémů absolvovat a neztrácely se víc než je nezbytně nutné. Pro skupinu C jsem tedy postavil 7 okruhů, které využívaly především dvě členitá údolí (jedno směrem na jihovýchod a druhé na západ), oblast hliněných srázků mezi nimi a částečně i plochou vrcholovou pasáž zdejšího lesa. Jak se mi podařilo trénink postavit je asi na posouzení každého jednotlivce, ovšem podotýkám, že osmý okruh bych do daného prostoru už asi nevměstnal… Ostatní dvě skupiny pak měly vcelku standardní tratě, pouze s tím rozdílem, že si tentokráte pohledali nestandardní počet „hnědých“ objektů, i když většinou v těsné blízkosti pěšin.
Roznos kontrol pak byl tentokráte pohodový. Od auta to bylo relativně blízko a navíc jsem do lesa nedával SI krabičky, což značně snížilo hmotnost roznášeného materiálu. SI čipy ale i tentokráte u skupiny C našly uplatnění. Každý si totiž razil start (7 různých krabiček) a cíl okruhu, což mi velmi ulehčilo práci. Nemusel jsem totiž složitě sledovat kdo je na jakém okruhu, natož měřit časy. Vše stačilo po tréninku vyčíst a bylo vymalováno. Kontrolu „ražení“ pak suplovaly osvědčená písmenka přišpendlená na lampionech použitá pro všechny skupiny). To jsem ale poněkud odbočil. Při roznosu totiž vznikla jedna drobná potíž. Počasí se totiž postupně změnilo ze slunečného na deštivé. Nebyl to sice nějaký velký slejvák a nepršelo vlastně ani souvisle, les ovšem stačil silně navlhnout. V některých ve vegetačním období dosti zarostlých pasážích (těm se bohužel nedalo vyhnout, jelikož právě v nich byla údolíčka) to pak hrozilo zničením map. Mapníky formátu A6 totiž nemám a na to, že všechny děti budou mít svoje mapníky se spoléhat příliš nedalo.
Někdy v 15:45 jsem tak měl hotovo a začal vyhlížet první účastníky. Těch se nakonec sešlo víc než jsem očekával, když bylo do lesa během tréninku vypuštěno nakonec 42 účastníků. Je ovšem pravdou, že řada z nich už ze žákovských kategorií poněkud odrostla… Skupinu A si vzala na starosti Hela Otrusinová a během tréninku jsem nezaznamenal žádný problém. Stejně tak žádný problém nebyl u skupiny B, které velela Jitka Kabáthová. Někteří šikovní Béčkaři ale usoudili, že hvězdice jsou pro ně moc jednoduché a vydali se vyzkoušet nějaké ty vrstevnicové okruhy. Těm jsem čipy nedával a proto je v přehledové tabulce v příloze, na rozdíl od 14 řádných účastníků nenajdete. Z oněch 14 účastníků pak pouze 6 nespadalo do věkové kategorie dospělých, ovšem zahanbit se rozhodně nedali. Především Vojta Florian, Eva Malivánková a Tom Nekut se s těžkým tréninkem rvali statečně. Navíc měli výhodu, že je v případě chyby mohl někdo zkušenější „sebrat“. Z dospělých mě svým výkonem pak velmi mile překvapil HáPéčko. Nejenže jako jediný kromě Pidiho (ten se po lese pohyboval tradičně nejrychleji) zvládl oběhat všechny okruhy, ale jeho časy se s těmi Pidiho daly velmi směle rovnat. HáPéčko tak opět ukázal, že má potenciál stát se kvalitním orientačním běžcem a vše závisí pouze na tom, kolik času do OB bude ochoten investovat.
Celkově mi přišel trénink docela pohodový a to také díky tomu, že se mezi dětmi našlo dostatečné množství mapníků, a že počasí se nakonec vcelku umoudřilo. Stahování kontrol, se kterým mi vydatně pomohli Pidi, Pavel Milán, Vítek a HáPéčko pak proběhlo v době kdy už zase přes mraky začalo prosvítat sluníčko. Co se týče přínosu pro děti, tak si myslím, že zařazení vrstevnicové mapy je super. Někdo se sice třeba na prvním okruhu těžce ztratí, ale alespoň si uvědomí, že je potřeba v závodě číst i ty divné hnědé čárky, a že v mapě nejsou pouze pro legraci. Navíc pokud se držíme hesla „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, tak závody pak budou v podstatě brnkačka, když se bude dát běhat „trapně“ po cestách…
Následující dva tréninky budou v režii ZBM, takže se na vás těším zase za 3 týdny, kdy se potkáme na Panské Líše v Soběšicích a tentokráte pro změnu budou Céčkařům na mapě chybět ty cesty. Mapy s tratěmi jsou tradičně v přiložené fotogalerii. Vyčtená data z čipů účastníků kategorie C a přehledové tabulky kategorií A a B ve formátu xls lze nalézt zde.
Vločka
Náhledy fotografií ze složky Oblastní mapový trénink žactva 29.5.2013 - tratě