Noční zářezy (3. nočák)
Po týdenní pauze byl na tuto středu naplánován třetí nočák, jehož přípravu jsem si pro tentokrát vzal na starosti já. Původně jsem plánoval ho udělat ve Křtinách na proklesti, ale po událostech z prvního nočáku jsme ho raději po domluvě přemístili na mapu Ferdinand, kde byla menší pravděpodobnost problémů. I když v momentě kdy jsem přijížděl na místo shromaždiště, které jsem naplánoval kousek jižně od zastávky u Rosic na odbočce lesní silničky, jsem se vcelku vylekal. V daném místě se totiž pohybovala nákladní Tatrovka a lesní traktor, který ji nakládal dřevem. Parkování tam tedy pro tuto chvíli nepřipadalo v úvahu a tak jsem vycouval mezi domky, kde jsem prozatím nechal auto a vydal se roznášet.
Trénink jsem koncipoval tak, aby byl technicky náročný a pokud možno jsem si co nejvíc ušetřil práci s roznosem, jelikož mě kromě něj logicky čekalo i stahování kontrol, navíc po tmě. Trať jsem tedy postavil poněkud kratší, na druhou stranu jsem ji až na dvě kontroly naprosto celou namotal v těžké pasáži mapy plné zářezů, rýh a hustníků. Roznášení se mi tak rázem zkrátilo o do dobrý kilometr a půl, jelikož jsem smyčky nemusel jít popořadě. Mapu jsem měl v revidovaném stavu z roku
V domluvených 16:30 jsem tedy stál na plánovaném místě již zcela sám a čekal na 12 přihlášených účastníků. Ti se postupem času začali sjíždět, ovšem nakonec jich dorazilo jen osm. Trojice z našeho klubu se totiž zasekla v práci a trénink odpískala s tím, že se sem zajedou podívat někdy později a ve dne. Zbytek účastníků (až na dva na krátké trati) pak patřil mezi ty řekněme elitní závodníky, což pro mě bylo dobré, jelikož jsem nemusel příliš čekat se stahováním. Na druhou stranu bylo potřeba myslet na to, že třináctku sbírám jako sedmou v pořadí a že všichni na dlouhé trati mají mapu bez cest, což je v tomto terénu faktor dosti zpomalující.
Nějakou půl hodinku po posledním vyběhnuvším jsem tedy vyrazil stahovat. Jelikož jsem stejnou trasu absolvoval pár hodin zpět za světla, tak to šlo vcelku rychle, i když jsem nijak výrazně nespěchal. Když jsem se blížil na onu třináctku, tak jsem v lese potkal jednoho z absolventů krátké tratě. Ten měl na mě ovšem docela náskok. Když jsem ovšem přiběhl přímo ke kontrole, tak jsem v dálce uviděl jasné světlo. Byl to Víťa Bravený. Zhasl jsem tedy světlo, počkal na něj a zeptal se ho, zda je poslední. Říkal, že jde pomalu a že asi jo. To mě vcelku uklidnilo, jelikož jeho další doběhnutí nehrozilo, v tuto chvíli měl na mě 7 kontrol náskok. Zbytek trati jsem tedy v poklidu dosbíral a někdy kolem sedmé byl zpátky u auta se všemi reflexy. Žádné jiné auto, kromě mého už tam ale nestálo, takže nemám žádnou zpětnou vazbu, jak se trénink líbil. Na Miloušových ani Betových stránkách zatím mapa s GPS taky není, takže jediná mě známá informace je, že Pavel Kubát to šoupl za necelých 54 minut, což je čas, který jsem tak nějak očekával. Doufám tedy, že ti co dorazili snad nelitovali absolvované cesty…
Z mého pohledu to tedy byla vcelku pohoda, kdy jsem se pěkně proběhl jak ve dne, tak v noci a časově se příliš nezasekal. S lesáky jsem taky nijak neinteragoval, takže, až na zjištění, že jejich zásluhou je mapa, se kterou jsem se před třemi lety dost nadřel a považuji ji za jednu ze svých nejlepších, zralá na kompletní revizi, zůstaly naše další orienťácké aktivity v tomto prostoru neohroženy. Příští týden je pak na programu poslední letošní nočák, který má na starosti Dyňa Slezák, opět trochu blíže u Brna, tentokráte v prostoru Augšperského potoka, tak se všichni přijďme rozloučit s letošním rokem 2013.
Vločka
