Předprázdninové štafetky (11. oblastní mapový trénink)
Jarní část sezóny je za námi, ovšem do prázdnin nám zbývala stále ještě jedna „školní“ středa a tak přišel na řadu tradiční poslední jarní mapový trénink v podobě sprintových štafetek, tentokráte pořádaný pod taktovkou ZBM a společný pro žactvo i dospělé. Místem konání se tentokrát stala mapa Hobrtěnky zachycující severní část sídliště Kohoutovice a přilehlé lesy táhnoucí se směrem ke stejnojmennému vrcholu. Přípravu tréninku si pak vzal na starosti novopečený inženýr a zároveň vicemistr republiky na krátké trati Chrobák.
Jako místo startu zvolil plácek severně od fotbalového hřiště Tatranu Kohoutovice schovaný za tam nedávno postaveným psím cvičákem. Místo to bylo dobré, vzhledem k tomu, že není příliš na ráně a nalézá se zhruba uprostřed toho zajímavého co mapa poskytuje. I když Chrobák při stavbě trati pravděpodobně usoudil, že zdejší sídliště je přece jen příliš jednoduché a připravil pro nás v podstatě lesní trénink. Co se týče věkových kategorií, tak připravil dvě různé tratě, z nichž jedna byla připravena pro ty malé, ze skupin A a B a druhá pro skupinu C a dospělé. Toto rozdělení bylo zajisté správné, jelikož se tak dalo dosáhnout adekvátní mapové obtížnosti pro všechny zúčastněné a odpadly problémy s rozdílnými počty lidí v jednotlivých kategoriích, kterými by byla zajisté provázena druhá alternativní varianta společných štafet s dvěma rozdílně dlouhými a rozdílně náročnými úseky.
Trať pro menší účastníky měřila něco kolem kilometru a sešlo se na ní nějakých šest nebo sedm štafet. U nás starších se pak sešel úctyhodný počet 13 štafet, které se vydaly na trať dlouhou
Sám jsem šel první úsek a po vyběhnutí na trať jsem se mohl stejně jako všichni ostatní přesvědčit, že Chrobák tratě stavět umí. Hned na úvod si pro nás připravil farstovanou smyčku čistým listnatým lesem plných „výrazných“ jehličnáčů a erozních rýh táhnoucí se směrem k Hobrtěnkám. Farsta přitom byla udělána velmi dobře a oba balíky běžely samostatně aby se pak na trojce zase seběhly. Ta byla umístěna na jednom z jehličnatých remízků a její hledání nám dalo dost zabrat. Balík se tak seběhl a začínalo se vlastně od znova. Po čtyřce ještě v čistém lese pak přišla druhá farsta v plochém zarostlém dně Libušina údolí, odkud nás Chrobák poslal do hustníkovatého svahu jižně od něj. Jako mapař jsem příslušnou prohlubeň našel vcelku dobře, ale rozhodně to nebyla snadná kontrola. Sedmička pak představovala volbu do porostově členité oblasti, kde startoval devátý O-mikron. Zajímavé bylo, že jsem si jako jediný vybral postup čistým lesem a všichni za mnou to rvali hlava nehlava přes trojkový hustník. Tím jsme měli téměř veškeré převýšení za sebou. Při následujícím postupu do sídliště (na jedinou kontrolu v něm) jsem se pak definitivně se Standou Mokrým oddělil od zbytku pole. Tedy spíše Standa se oddělil a já za ním vlál jak kus hadru. Na následujících třech kontrolách ve svahu nad Tatranem jsem mu ještě stačil, ale na delší volbě kolem fotbalového hřiště mi trošku cuknul. Na posledních dvou postupech vedoucích do kopce čistým lesem už se s tím nic dělat nedalo a tak jsem za Standovým časem 16:20 nakonec zaostal o nějakých 15 sekund a předal Adélce Indrákové na druhé pozici. Zbytku pole jsme ale nadělili přes minutu, což je na takto krátké trati docela dost, zvláště uvážíme-li, že od pětky už na trati nebyla žádná farsta a na šestce zhruba v polovině trati byl balík ještě v podstatě spolu.
Na druhém úseku však už situace zdaleka tak přehledná nebyla a prestižní vítězství si nakonec připsala po prvním úseku čtvrtá štafeta Ondra Mokrý, Pidi, následovaná štafetami Steeve, Kazdič a Standa, Štěpán Obrátil. My s Adélkou jsme brali těsnou bramboru. To ale rozhodně nebylo to hlavní, jelikož důležité bylo dobře se proběhnout a to se určitě podařilo. Jak již jsem psal tak trať byla postavena moc hezky, vzhledem k tréninkovým účelům a velkému počtu zúčastněných štafet (což ovšem Chrobák nepředpokládal) si ale možná zasloužila o jednu až dvě farsty více, aby vznikly více než 4 varianty tratí.
Jarní část tréninkové sezóny tedy máme uzavřenou a na dva měsíce na nás čekají „pouze“ letní vícedenní závody. V září se ovšem začíná na novo a tak doufám, že se všichni ve zdraví a plni nadšení zase sejdeme na prvním podzimním oblastním mapovém tréninku žactva.
Vločka
