Předvánoční pohádka (4. nočák)
Je tu další středa a s ní další pokračování celobrněnských nočáků. Tentokráte se pořadatelského žezla ujal Dyňa Slezák a pozval nás do sice notoricky známého, ale nad míru oblíbeného prostoru mapy Augšperský potok. A aby nám trénink trochu ozvláštnil tak zvolil velmi netradiční shromaždiště, když opustil tradiční „louku nad Žebětínem“ a sezval nás na odbočku k Tribuně D brněnského automotodromu. To se však ukázalo drobným problémem, jelikož silnice ze Žebětína k autodromu je stále (mám dojem že snad už rok) neprůjezdná a tak nezbylo než objet celý les přes Veselku a Popůvky.
Mrazivým večerem a místy dost hustou mlhou jsme se ovšem s Jakou Piltaverem, kterého mi Dyňa umístil do auta, když jsem mu teprve ráno předával reflexy z minulého tréninku (ne že bych to nestihl dřív, ale jaksi se to tak seběhlo), ke svému cíli zdárně dopracovali. Kvůli četným pracovním povinnostem stupňujícím se s blížícím se koncem roku jsme tam byli dosti pozdě a tak jsme se museli obejít bez pokecu s ostatními účastníky dávno odběhnuvšími do lesa, převléct se, vzít si mapu zpoza stěrače, zanechat místo ní desetikačku a vyrazit do lesa, který vyzařoval nádhernou vánoční atmosféru. Sníh sice ještě nenapadl, ale vcelku silný mráz již pokryl větve stromů vrstvičkou blýskajícího se ledu, který dokreslovala občasná mlha honící se nad nejvyššími partiemi Podkomorských lesů nalézajícími se téměř půl kilometru nad hladinou moře.
Start tréninku byl vzdálen ještě necelý kilometr do parkoviště přímo u vjezdu na Tribunu D, což trochu omezilo možnost využít nepříliš proběhaný prostor v severozápadním cípu mapy. I když on to byl možná trochu záměr vyhnout se hustníkům, kterých je v této oblasti požehnaně. Každopádně už jednička tedy byla v notoricky známém porostovém maglajsu sousedícím s loukou nad Žebětínem. Dáje jsme pak pokračovali téměř neustále jihovýchodním směrem oblastí čistého lesa s množstvím rýh a zářezů, abychom opět navštívili pasáže, kde jsme letos už byli v rámci prvního letošního nočáku na Veselce. Odsud jsme se pak přes velmi profláknutou jámu na kraji dalšího porostového guláše, kterou jsem v noci nabíhal už minimálně pětkrát otočili zpět severozápadním směrem a téměř rovnoběžnou trajektorií jsme se dostali zpět do blízkosti jedničky. Za ní pak následovaly 4 postupy v relativně neproběhaném lese přes několik nepříjemných údolí a celkově do dosti prudkého kopce. Byla to dobrá prověrka jak fyzické, tak mapové připravenost, jelikož bylo nutné začít dávat víc pozor a tolik nespoléhat na to, že mám les naběhaný. Ostatně hned dvě kontroly jsem tu pokazil z nichž zvláště těžká jednadvacítka na jámě mě dost potrápila a nakonec jsem se musel jít odrazit od nedalekého krmelce.
To že jsme na trénink dorazili jako poslední mělo i své výhody, jelikož jsem po celý trénink v lese nikoho nepotkal, což je z tréninkového hlediska samozřejmě ideální. Ve výsledku jsem se tedy velmi pěkně proběhl. Zdejší les mě sice již téměř nemá čím překvapit, ale vždy se tu rád proběhnu. Co se týče stavby trati, tak jsem v ní trochu postrádal pouze dvě věci a to nějakou snahu trochu překvapit netradičním postupem a pak nějaký trošku delší postup. Většina postupů na sedm kilometrů dlouhé trati měla velmi podobnou délku a ani směr se zas až tak moc dramaticky neměnil. Na druhou stranu je mi ovšem jasné, že noční tréninky nejsou zas až tak o volbách jako spíše o technice a precizní práci s mapou. A navíc. Jakýkoliv trénink je vždy lepší než žádný, takže díky za něj.
Po doběhu, když už jsme byli v lese opravdu jediní na nás čekala ještě jedna dobrodružná vložka, jelikož se mi podařilo vytrousit z kapsy klíče od auta. Naštěstí jsem vcelku přesně věděl kde, ale hledejte v noci černý klíč na tmavé zemi. Po necelých deseti minutách se však poštěstilo a tak jsme mohli odjet směr Brno.
Rozpis nočáků po novém roce zatím ještě nebyl vydán, tak jen doufejme, že se najdou pořadatelé, kteří alespoň ob týden něco postaví a roznesou reflexky po lese, protože tento typ tréninků je jednoznačně nejlepším způsobem jak i přes zimu udržovat svou orienťáckou techniku na nějaké úrovni a navíc i provozovat to, co nás na trénování určitě baví ze všeho nejvíc – tedy běhat po lese mezi kontrolami.
Vločka