Šachovnice orientačního běhu

Se začátkem října nám skončila hlavní „dospělá“ orienťácká sezóna a s ní i „oficiálně podporované“ mapové tréninky. To ovšem rozhodně není důvod aby děti neměly možnost trénovat na podzimní oblastňáky, což je pro změnu hlavní sezóna pro ně. Proto jsme se tedy sešli na louce severně od univerzitního kampusu, kde jsem připravil krátké postupy pro kategorie B a C a klasické COB pro nejmladší Áčka. Právě tento typ tréninku je přitom jeden z málo apro nějž je zdejší prostor vhodný. Jedná se totiž do dosti malou oblast plnou hustníků (nezaobaleně řečeno spíše džungli) a pěšinek od jezdců na horských kolech, to vše navíc v dosti prudkém svahu nad řekou Svratkou.

Při stavbě tréninku jsem se snažil vyhnout těm nejzarostlejším a nejkopcovatějším oblastem, ale i tak mi pro nejdelší kategorii C vyšla trať s parametry 2,8 km, 215 metrů převýšení a 27 kontrol. Béčková trať pak byla jakýmsi zkrácením (o 900 metrů, 50 metrů převýšení a 10 kontrol) té Céčkové, jelikož jinou koncepci prostě vymyslet nešlo. Navíc disponuji jen 40 stojany a 38 lampiony, což mě v případě těchto typů tréninků docela omezuje. Navíc, kdo se s tím pak má roznášet… Pro Áčkové COB jsem však už nějaké ty kontroly přidat musel a tak jich nakonec po lese bylo potřeba roznést 33.

Na samotnou stavbu tréninku jsem si pak vyhradil hodně času a to nejen kvůli zmíněnému počtu kontrol, ale také kvůli tomu, že stavba ve změti pěšinek nejde příliš rychle. Navíc se jedná o typicky příměstský les, který se dosti rychle mění a datum poslední revize mapy v roce 2010 tak není zárukou, že bude vše sedět. Tento předpoklad se pak také potvrdil a na některé oblasti mapy je potřeba se po nějakých třech letech dívat už hodně s nadhledem. Ve výsledku tak vznikl dosti těžký trénink a to hned z několika důvodů mezi něž patřili především samotný typ tréninku, nestandardní měřítko mapy 1:7500 a řada nepříliš dobře sedících oblastí. Další pastí na účastníky pak byla skutečnost, že jsem jednu z kontrol postavil o kus vedle na stejný objekt jako měla být, který ovšem nebyl v mapě. To jsem samozřejmě na rozdíl od toho, že jsem prohodil stojany 101 a 102 nevěděl. Mimochodem k onomu prohození došlo z důvodu přítomnosti u lesních srubů uvázaných psů v blízkosti daných kontrol. Když jsem to zjistil, tak už se mi nechtělo vracet a raději jsem na to upozorňoval na startu.

Co se týče účasti tak jsem při typicky podzimním počasí s téměř zataženou oblohou, z níž kolem poledne dokonce zapršelo, čekal spíše komorní trénink. Dlouho to tak také vypadalo a v 16:10 jsem byl na startu ještě v postatě sám. Nakonec však dorazilo 39 účastníků, což považuji za slušný počet. Na velké většině kontrol jsem pak měl SI krabičky (27 funkčních jich fakt nemám) a tak startovní procedura probíhala poměrně svižně a problémy dělalo jen pár opozdilců dorazivších až s půlhodinovým zpožděním. Co se týče kategorie A, tak se z ní děti vracely vcelku rychle a nebyl s ní žádný problém. Ovšem z kategorií B a C, tedy krátkých postupů se dlouho nikdo nevracel. Jako první pak přiběhl Pidi, který vybíhal úplně na konci a svým časem dokázal, že se to dalo jít pohodlně pod 35 minut. Po něm pak už naštěstí děti začaly běhat a nikdo si nakonec v lese nepobyl víc než hodinu a čtvrt a jediným na koho se muselo čekat byl pozdě dorazivší Honza Král. Za zmínku ještě stojí čas Ondry Hlaváče, který v kategorii C za Pidim příliš nezaostal a ukázal tak, že jeho letošní celkové vítězství v kategorii H14B v žebříčku B-Morava nebylo rozhodně náhodné. I čtveřice nejrychlejších Béčkařů, kteří se vešli pod 40 minut si pak zajisté zaslouží pochvalu.

Ohlasy na obtížnost trati pak byly v cíli různé. Někteří byli nadšeni a říkali, že se jim to líbilo. Je ale pravda, že to byli vesměs ti zkušenější, kteří už mnohdy nespadají do cílové věkové kategorie žáků. Řada jiných pak měla problémy s prudkými svahy, jelikož zvolili poněkud nevhodné obutí v podobě maratonek. Každopádně trénink byl dosti náročný a dovedl mě k závěru, že v tomto lese už nemá smysl pro děti trénink dělat, jelikož se tu nedá za současného stavu terénu a mapy postavit trénink odpovídající obtížnosti především pro skupinu C.

Likvidace tréninku pak proběhla poměrně svižně, když mi se sbíráním pomohlo několik dobrovolníků, kterým tímto opět děkuji. Kdybych to měl stahovat sám, tak bych určitě zatměl. Za týden pak bude připraven jistojistě další trénink, a to v dalším mapově poměrně náročném prostoru, kterým je členité údolí mezi Lesnou Soběšicemi známé jako Rybstole. Těším se tedy opět na vás a a doufám, že budu opět mile překvapen hojnou účastí.

Mapy s tratěmi jsou tradičně v přiložené fotogalerii. Vyčtená data s čipů účastníků kategorií B a C a seznam účastníků kategorie A ve formátu xls lze nalézt zde.

Vločka