Atletika v Lipníku nad Bečvou (3. ŽA, WRE)
Nevím čím to je, snad nám po republice začínají docházet vhodné prostory pro sprinty, ale poslední dobou se docela často stává, že celostátní závody ve sprintu nemají se slovem orientační ve slovním spojení orientační běh příliš společného. Tato poněkud neblahá skutečnost se pak potvrdila i na letošním prvním celostátním sprintu, který pořádala dvojice oddílů JPV a UOL v Lipníku nad Bečvou.
Dopoledne před závodem se konaly na nedalekém Helfštýně štafety, které jsem ovšem musel vynechat, jelikož jsem pořadatelům pomáhal na poslední chvíli dodělat mapu. Závodit jsem tedy vyrazil až odpoledne přímo do Lipníku na sprint. Po příjezdu, lehce zkomplikovaném objížďkou (centrum města bylo kvůli závodu uzavřeno a hlídáno policií) mě přivítalo pěkné shromaždiště na dvoře místní školy. Start byl na dohled přes silnici a vše podstatné, co ještě zbývalo, bylo situováno na hlavním náměstí v historickém centru města. Samotný prostor závodu se pak skládal především z této historické části a dále zasahoval do místního zámeckého parku a na panelové sídliště. Mezi těmito třemi rozdílnými částmi pak byly oblasti ne úplně pravidelných ulic s rodinnými domky Celkově to na papíře slibovalo rozmanitý a zajímavý závod.
Jelikož jsem ale startoval téměř poslední, už po doběhu některých dříve startujících závodníků jsem začal mít tušení, že dnes od závodu nemám mnoho očekávat. Když jsem pak dostal mapu a vyběhl na trať, tak se vše bohužel potvrdilo. Jednička jasná, dvojka jasná zleva, trojka za barákem na smeťáku. Čtyřka náznak volby, ale zleva. Rozdíl nanejvýš pár sekund… Na pětku přišel první zásadnější bod v závodě. Volba postupu byla jen jedna, ale bylo potřeba trefit bránu do místního zámku, která byla hodně nenápadná, šestka dávačka parkem, sedmička jasně zleva, osmička jasná. Polovina trati je za námi a stále je to jen a pouze o atletice. To se trochu změnilo na dvou následujících postupech. Na devítku na staveništi zprava přes zámecký park, zleva to bylo o zhruba deset sekund pomalejší… Důležité ale bylo především nezaváhat při překonávání potoka (strouhy) a zídky na kraji staveniště… Ač volím správnou variantu, stejně ztrácím relativně zásadních zhruba 10 vteřin zazmatkováním na lávce přes potok… Následující tříminutový postup pak rozhodoval o úspěchu a neúspěchu v celém závodě. Bylo potřeba zvolit mezi vracečkou přes staveniště zprava anebo dlouhou obíhačkou zleva. Varianta zprava byla přitom asi o 15 až 20 sekund rychlejší… Pak následovaly už jen tři krátké postupy na sídlišti a delší postup zpět na náměstí opět bez volby. No a na závěr už jen sběrka a finiš. Celkově to tedy byla pouze a jen atletika, kde bylo potřeba se dvakrát správně rozhodnout, kterou cestou tu atletiku provozovat. Toto mé tvrzení potvrzuje i fakt, že ačkoliv jsem šel desítku chybně zleva a na devítce nechal 10 vteřin (to znamená vlastně všechno špatně) dostal jsem od vítěze pouze 64 vteřin (jinak Otrimu gratuluji, super lauf…).
Z mého popisu trati je jasné, že výsledky ve všech kategoriích byly až neuvěřitelně vyrovnané. Nebylo zdaleka výjimkou, že tři závodníci dosáhli stejného času. V mužské elitě bylo dokonce patnáct závodníků mezi čtrnáctým a osmadvacátým místem namačkáno v pouhých dvaceti vteřinách. Vím, že na sprintech mají rozhodovat vteřiny, ale tohle je podle mě už trochu moc. I když co jsem slyšel, tak mužská elita měla přece jen o něco hezčí trať než Áčka… Celkově si ovšem myslím, že tudy cesta nevede. Přece jen by měly být sprinty stavěny tak, aby se na nich dalo i něco zkazit a jisté procento závodníků se „vychybovalo“ a stálo je to víc než 30 vteřin, které se dají na čtyřech kilometrech atletiky relativně snadno dohnat…
Každopádně závěrem musím konstatovat, že pořadatelsky vše šlapalo bez problémů a je tedy velká škoda, že se ze závodu nepodařilo dostat více. Já osobně tedy doufám, že hned tento pátek na MČR ve sprintu si trochu spravím náladu. To co nabízí centrum Děčína, alespoň na papíře slibuje rozmanitý a zajímavý závod. Tak se nechme překvapit…
Vločka