Kouzlo našich hor (MČR klasická trať Rejvíz)
Po devíti letech se mistrovství republiky na klasické trati vrátilo do malebné horské vesničky Rejvíz nalézající se v Jeseníkách mezi městy Jeseník a Zlaté Hory. Aby se ovšem historie zcela neopakovala pozvali nás pořadatelé z Magnus Orienteering tentokráte do prostoru severně od Rejvízu. Já osobně se pak velmi těšil, jelikož před devíti lety jsem v kategorii H18 zaznamenal jeden ze svých nejlepších víkendů v životě, když jsem obsadil konečné jedenácté místo. A letošní vydařená sezona by si také zasloužila nějakou tu důstojnou tečku.
Začněme ale po pořádku. Do Jeseníků jsme dorazili už v pátek, což bylo způsobeno částečně tím, že Hanka se rozhodla pomáhat při pořádání. Už v sobotu v devět tak musela být na shromaždišti. Páteční cesta nebyla zrovna povzbudivá. V Olomouci začalo pršet a déšť střídavě houstl a slábl. Při stoupání na Červenohorské sedlo nás pak zastihla mlha hustá, že by se dala krájet, což dokumentovala skutečnost, že při průjezdu sedlem nebyla vidět jediná budova včetně obrovského horského hotelu. Pod sedlem se ovšem počasí jako mávnutím kouzelného proutku zlepšilo a po dešti a mlze nebylo ani památky. Co ovšem nebylo v pátek přišlo v sobotu ráno. Když jsme se probudili, tak v Jeseníku pršelo. Nahoře na Rejvízu to ale byl masakr. Slejvák jako blázen, mlha, že nebylo vidět na
Nevím čím jsem si to zasloužil, ale losovací program startovek semifinále mi přidělil lukrativní čas startu 0. Po louce východním směrem od shromaždiště jsem tedy zmizel v mlze mezi prvními. Vybaven novým kšiltíkem proti dešti a vodě v hustnících jsem se tak musel připravit na prošlapávání více než desetikilometrové trati s převýšením blížícím se pěti stům metrům, která se vinula svahy severně od shromaždiště na Orlím Vrchu jejímiž staviteli byli Navra se Štěpánem Hrobařem.
Úvodní pasáž trati vedla po náhorní plošině a byla složena ze tří krátkých rychlých postupů middlového charakteru, po nichž přišla dlouhá volba. Postup to byl zajímavý a dosti zásadní, přičemž můj kočkopes do vrtule a ještě docela do kopce se neukázal být nejšťastnějším. Následoval klasický horský postup přes údolí a jedničkové hustníky následovaný dvěma traverzovými volbami přes pásy hustníků. Na osmičku pak přišel velmi rychlý dlouhý seběh s těžkou dohledávkou. Tedy těžkou, kdyby tam nebyla občerstvovačka… Tím jsme se dostali do nejnižšího místa trati a nastal výplaz zpět nahoru. Devítka v hustníku byla alespoŇ mapově těžká, ale desítka byla vyloženě o fyzičce. Na jedenáctku pak přišla pěkná volba okořeněná těžkou dohledávkou v hustníku. Po krátké těžké dvanáctce pak přišly další dva lehké postupy o fyzičce. Konec trati pak přinesl dvě dohledávky v jedničkovém hustníku plném průseků na plošině v blízkosti startu a především výběh na předsběrku s téměř sty metry převýšení.
Celkově si myslím, že trať nebyla špatná. Nějaké volby tam byly, pár těžších dohledávek se taky našlo, i když některé kontroly byly zase hodně snadné. Některé pasáže pak byly dosti hluché a testovaly pouze naši fyzičku. Na druhou stranu kdo ji nemá, nemá ve vyšších finále co dělat. Můj výsledek pak byl dost rozpačitý. Vyloženou chybu jsem neudělal, ale nějaké ty volby nebyly ideální, navíc jsem byl prostě pomalý. Ve výsledku jsem tak s odřenýma ušima postoupil do C finále z posledního 26. místa a bylo mi jasné, že zítra do toho budu muset daleko víc prát, jelikož na dobré umístění v C finále prostě mám.
Nedělní ráno nás přivítalo vysokou oblačností, i když teploty byly stále kolem
Hned po startu nás stavitelé poslali hledat jámu v jedničkovém hustníku. Trochu na škodu však bylo, že tu byly nově prosekané průseky a tak se zdánlivě snadná kontrola změnila trochu v loterii. Měl jsem ovšem štěstí a chybu v mapě si uvědomil akorát včas. Hrozba v podobě o dvě minuty později startujícího Majkla Henka hecujícího mě na startu, že mě bude mít už na jedničce tak byla zažehnána. Na dvojku pak přišla velmi pěkná schovaná volba. Dlouhá obíhačka po cestě totiž byla o minutu rychlejší než postup přes žlutozelené cosi a to zvláště na začátku závodu. Další dvě kontroly pak tvořily těžkou middlovou pasáž ve žlutozeleném, kde se mi podařilo doběhnout dva z běžců startujících přede mnou a to Ondru Novotného o dvě a Koprdu o čtyři minuty. Dlouhá pětka pak neskýtala zásadnější volbu a tak jsem se pěkně vyvezl za Ondrou. Ten ovšem pokazil dohledávku těžké šestky strčené v hustníku po dlouhém traverzu čistým lesem a tak jsem zase běžel sám. Krátká sedmička pak vyžadovala pouze pozornost a dobré čtení mapy, jelikož k ní naváděla výrazná hranice porostů. Na osmičku pak přišla pěkná volba kolem kopce, který jsem nekompromisně oběhl. V dálce před sebou jsem přitom viděl Koprdu a dokonce prvního startujícího Zdenka Šabatku, kterého jsem stáhl o šest minut. Na dohledávce jsme se pak všichni seběhli neboť bažinka v bukovém náletovém hustníku byla dost záludná. Stejně jako krátká devítka na kamínku mezi hustníky. Následující dvě kontroly znamenaly pouze vcelku nezáživné obtraverzování kopce okořeněné rychlým během ve tříčlenné skupině. Dlouhá dvanáctka pak skýtala několik voleb, ale k jejich objektivnímu zhodnocení to chtělo mít domapovaný ještě kousek mapy směrem na sever, aby bylo možno lépe zvážit případnou obíhačku zleva.. Kvůli nedostatku informací a výhodnosti běhu ve skupině jsem tak zvolil klesavou variantu zprava a nutno poznamenat, že to byl opravdu fičák. Následující dvě kontroly pak byly v členité oblasti v okolí včerejší občerstvovačky (mimochodem ty dnes byly na trati čtyři, což bylo opravdu luxusní), po nichž následovala pointa celé trati. Patnáctka v hustníku totiž uvozovala dlouhý postup na předsběrku s parametry
Celkově se mi finálová trať svou koncepcí líbila více než ta semifinálová, jelikož přinášela výrazné změny délky postupů a s tím spojené vyložené middlové kontroly nutící k výrazným změnám tempa. Co se týče voleb tak jsem čekal trochu více, ale na druhou stranu terén nebyl až tak horizontálně členitý a byl tvořen spíše jedním velkým údolím, což volbám příliš nenahrávalo. Škoda pak byla problematických průseků u jedničky a volby na 12. kontrolu připouštějící pravděpodobně i variantu mimo mapu. Se svým výsledkem jsem pak maximálně spokojený, jelikož jsem hodně dlouho C finále vedl a nakonec se přese mě přesypali až favorité startující na konci. Sosák a nebo Flaška jsou přitom opravdu jiná liga… Ve výsledku z toho pak bylo 8. místo a řada cenných skalpů. Rezerva ale určitě byla jelikož na 5. místo scházela minuta deset, která se v závěrečném stoupání určitě nahnat dala. V celkovém pořadí to pak bylo 71. místo a můj nejlepší dosavadní výsledek v mužské kategorii na MČR. Po rozpačité sobotě se tak potvrdilo, že na Rejvízu se mi prostě daří…
Celkově si myslím, že mistrovství bylo povedené. Žádnou vyloženou pořadatelskou chybu jsem nezaznamenal, i když kontroly v blízkosti cíle na vykopané jámě a umělé triangulační tyči tvořené kolíkem omotaným mlíkem byly dost kontroverzní. Zvlášť když ta jáma byla vykopána tak, že z ní čouhala pouze krabička. Hlasy těch, kteří říkali, že terén na druhou stranu od Rejvízu použitý před devíti lety je na klasiku lepší bych pak okomentoval velmi jednoduše. To co říkají je pravda, ovšem to neznamená, že letošní klasika byla špatná a terén nevhodný. Od toho, co je o kousek vedle a z různých důvodů nebylo využito, je prostě potřeba se oprostit a brát závody takové jaké jsou. A ty právě skončené byly kvalitní a prověřily účastníky po všech stránkách, což je zajisté cílem mistrovství Republiky na klasické trati.
Vločka