Krátká na Rusavě (MČR na krátké trati)
Po posledních dvou letech, kdy se mistrovství České Republiky na krátké trati odehrálo postupně ve dvou nádherných kamenitých terénech v okolí Jablonce nad Nisou a Velkého Meziříčí nás letos čekal poněkud odlišný terén, i když nutno podotknout, že kameny a skalky měly být hlavní pointou i letos. Pořadatelství tohoto vrcholného podniku se totiž letos ujal oddíl SKOB Zlín a umístil ho do prostoru jižně od Rusavy v Hostýnských Vrších. Zdejší převážně listnaté lesy se vyznačují velmi prudkými svahy, přičemž na hřebenech kopců se nalézají pásy skalek a balvanů přecházející ve svazích v kamenná pole. Vše pak doplňuje velké množství bažinek, více či méně hlubokých údolíček a jak jehličnatých, tak listnatých hustníků s velmi malou viditelností.
Již po příjezdu na shromaždiště, které bylo mimochodem mírně řečeno dosti kompaktní, pak bylo jasné, že výše uvedené vlastnosti terénu ještě výrazně okoření poměrně silný déšť, který z bažinek udělá bažiny a z balvanů skluzavky. Pořadatelé však byli na mokrou variantu připraveni a na pěkně vybaveném shromaždišti byl k dispozici i velký party stan pro menší oddíly, které nedisponovali vlastními tunely. I v prostotu karantény, která byla povinná pro všechny mistrovské kategorie od DH16 až po DH21 byly k dispozici i nějaké ty stany. Všichni čekající závodníci by se do nich sice asi nevešli, ale myslím, že těm dříve startujícím, kteří v karanténě strávili minimum času by to až zas tak nevadilo. Počasí se však nakonec umoudřilo a tak nebylo nutné mokré scénáře řešit.
Samotný start závodu pak byl ještě hodně výškových metrů nad karanténou a bylo tak jasné, že tratě budou koncipovány převážně jako seběh. V prostoru semifinále, který se rozprostíral jihovýchodním směrem od shromaždiště se přitom nalézaly dva skalní hřbety, jedna složitější oblast údolíček a nějaké ty žlutozelené pasáže. Stavitel trati nás (tedy alespoň kategorii H21) postupně prohnal všemi výše zmíněnými typy terénu, což trati dodávalo na různorodosti a zajímavosti. Dalším významným rysem závodu pak bylo důsledné „zašívání“ kontrol. Bylo až k neuvěření, že stojan s lampionem se dá dobře schovat i za půlmetrový kámen. Celkově se mi ale semifinálový závod líbil a relativně přesně splnil má předstartovní očekávání. Přesto bych si dovolil dvě drobné poznámky. Zaprvé mi přišlo zbytečné stavět trať na ty nejlepší v rozbězích, zvlášť když to ani v jednom rozběhu nikdo nestihl pod oněch 35 minut (i když jen těšně). A za druhé jsem si místy neporozuměl s mapou, na čemž jsme se pak v cíli většinově shodli. Ne že by mapa byla vyloženě špatná, ale nebyla to taková ta kvalita 1A, na kterou se dá stoprocentně spolehnout a kterou bych na MČR na krátké trati čekal. Jako mapař to chápu, při porovnání staré a nové mapy prostoru je mi zcela jasné jak problémy vznikly, ale od zkušených zlínských pořadatelů jsem čekal, že si to pohlídají…
A jak semifinále dopadlo? Minimálně v kategorii H21 se žádné větší překvapení nekonalo. Jako každý rok několik běžců z širší špičky nepostoupilo do A finále, ale vzhledem k tomu, že na startu bylo jen nějakých 125 závodníků a řada běžců ze špičky chyběla bylo A finále tak nějak kompletní. Naopak na druhé straně výsledkové listiny bylo spíše ostudou spadnout do D finále, které náleželo především DISKům a v podstatě každý závodník mohl v případě dobrého výkonu pomýšlet alespoň na B finále. Karty tak byly rozdány a nezbývalo než se těšit na zítřek.
Ráno jsme se probudili do polojasného počasí a vydali se na stejné shromaždiště jako včera. Jako předvoj hlavních finálových rozběhů A se nejprve do lesa vydali všechny horší rozběhy. Start byl opět velmi vysoko a mimochodem také velmi blízko tomu včerejšímu. Tentokrát se ale běželo do západní části prostoru. Ze staré mapy to přitom vypadalo, že finálový závod se od toho semifinálového nebude výrazněji lišit. V prostoru se nalézal opět jeden skalnatý hřeben, nebo v tomto případě spíše terénní zlom. Jen údolíček bylo dnes na mapě trochu víc. Poté, co jsem ale na startu obdržel mapu, bylo mi hned jasné, že původní předpoklady byly z velké části liché. Někdy v posledních dvanácti letech byla totiž nemalá část prostoru vykácena a nyní byla pokryta různorodou směsí hustníků a pasek. A jak se tedy stavitel trati s možnostmi, které mu závodní prostor skýtal popasoval? Nejprve nás nahnal do skalního hřbetu, pak následoval delší přeběh pro dvě kontrolky na kamíncích v hustníků. Během návratu zpět jsme se pak již skalám vyhnuli a krom několika kontrol v údolíčkách jsme důkladně prozkoumali zdejší žlutozelené, po včerejším dešti řádně promočené peklo. Nutno říct, že právě v této části trati se asi rozhodovalo. Celkově pak finálový závod nijak nevybočoval ze standardu, který byl nastaven již včera. Tratě (a to minimálně ve všech mužských rozbězích) byly opět lehce delší než by bylo záhodno. Mapa byla opět stejné kvality jako ta včerejší, výsledkem čehož bylo několik málo kontrol v hustnících lehce na náhodu.
Po doběhu méně úspěšných závodníků pak přišly na řadu všechny A finále a tak je bylo možné krásně sledovat. Pořadatelé vyvěsili v centru mapy a promítali mezičasy z dvou radiokontrol, které v lese byly. Jedinou drobnou vadou bylo, že se zhruba v půlce A finále opět silně rozpršelo a tak divácká kulisa u doběhu značně prořídla. Samotné výsledky letošního MČR pak byly vcelku zajímavé a zrodilo se nejedno překvapení. Řada favoritů se vychybovala a někteří z nich dokonce narazili špatné kontroly a byli diskvalifikováni.
Celkově mám z letošního MČR na krátké trati lehce smíšené pocity. Kdyby se jednalo o závody žebříčku B, byl bych nadšený, ale takhle tomu něco málo chybělo, i přesto, že po pořadatelské stránce vše klapalo tak jak má. Neumím přesně specifikovat, co mi scházelo, možná lepší konkurence, možná trochu lepší atmosféra negativně ovlivněná nepřízní počasí... Z mého pohledu prostě byla například Áčková krátká, kterou SKOB Zlín pořádal před dvěmi lety ve vedlejším lese lepší, i když tehdy také pršelo.
Vločka