Moravská Béčka v Paměticích
Moravská Béčka jsou vždy sama o sobě svérázným zážitkem a když je navíc pořádá oddíl z Adamova pod taktovkou Tondy Věžníka, tak si je pravý fajnšmekr opravdu nemůže nechat ujít. Ta, která se konala tento víkend byla navíc ještě okořeněna tím, že pro ně byl využit zcela nový prostor kousek východně od Letovic skýtající krom velkých kopců i pěkné oblasti se s balvany a skalkami, lomy a nějakými těmi erozními rýhami. Kvůli výše uvedenému jsem měl tedy velmi záhy jasno, že u toho opravdu nemůžu chybět…
Když jsem se rozhodoval jaký způsob dopravy zvolím vyhrál z ekonomických důvodů jednoznačně společný autobus. Sice jsem byl trochu překvapen jak málo lidí se v něm sešlo, ale alespoň se nemuselo na nikoho čekat. Jeho posádku totiž tvořilo žactvo pod vedením Jitky, pak Verča Křístková, Tomas, Martin Krajčovič, Pavel Rouš a já… Přitom se později ukázalo, že by autobusu rádi využili i další. Sice vesměs z jiných oddílů (proto ne příliš informovaní), ale na to snad hrát nebudeme, když už ten autobus stejně jede…
Shromaždiště závodu se adamovským pořadatelům podařilo zajistit nádherné. Byl to malý rekreační areál v lomu na kraji lesa, tvořený pódiem a několika stánky. Na Áčka by byl sice asi malý, ale pro daný účel vyhovoval perfektně. Navíc se jeho osazenstvo staralo o přísun občerstvení a to jak v podobě tekuté (pivo, kofola), tak i tuhé (uzené maso, klobásy, párky). Díky brzkému příjezdu na shromaždiště jsme také nebyli ochuzeni o Tondovy nezapomenutelné úvodní průpovídky. O jeho geomorfologickém rozboru terénu se snad ani nemá smysl výrazněji rozepisovat. Hláška o tom, že prezentace nestíhá s dohláškami, protože v našem svazu je zvykem se vydat na závody podle toho, jaké je zrovna ráno počasí, už ale zajisté tak tradiční nebyla. Ovšem alespoň byla pravdivá v tom, že počasí bylo po oba dva víkendové dny výborné.
V poledne, po příjezdu všech závodníků včetně reprezentace Spojených Arabských Emirátů koučované, jak Tonda poznamenal, misionářem orientačního běhu Brkem, vše vypuklo. Už z parametrů tratí přitom bylo jasné, že to dnes, jak už to tak na moravských béčkových klasikách bývá, nebude zadarmo. Hlavní kategorie musela zdolat více než dvanáct kilometrů dlouhou trať s převýšením přes půl kilometru. Záhy po startu jsem přitom zjistil, že ačkoliv je terén kopcovatý, neskýtá příliš možností voleb. První postup, který volbu alespoň trochu nabízel přišel na třetí kontrolu, ale po podrobnějším prozkoumání bylo jasné, že jediným řešením je to údolí prostě přeběhnout. V následující pasáži trati se její stavitel Libor Adámek, alespoň snažil trochu střídat směry a délky postupů, i když byl značně svázán tím, kde se v mapě nacházely hezčí a náročnější pasáže. Nejzásadnější postup pak přišel na čtrnáctou kontrolu. Zde byly minimálně čtyři varianty. Nakonec se ale ukázalo, že byly bohužel relativně rovnocenné. Člověk ale alespoň musel trošku přemýšlet. Dál následovala smyčka za silnicí orámovaná občerstvovačkou přes kterou se tudíž probíhalo hned dvakrát. Nutno ovšem poznamenat, že od první občerstvovačky už byla trať poměrně nezáživná. Terén neskýtal zásadnější volby, ani možnosti na těžší dohledávky a tak to byl spíše kros s mapou. Zvláště u postupu na dvaadvacátou kontrolu to byla škoda, jelikož bylo zřejmé, že si Adams hezkou část mapy šetří na zítřejší krátkou a dnes nás jí protáhne pouze po cestě. Na úplně samotném konci závodu pak následovala série tří krátkých postupů v mapově náročnější pasáži u cíle. Zde ovšem přišel docela zásadní problém. Kontrola číslo 90, předsběrka na mužské trati, byla totiž jednoznačně postavena špatně. I když mapa v daném místě neseděla příliš dobře, bylo zřejmé, že kontrola rozhodně není ve středu kolečka. Ačkoliv tam řada lidí nechala i několik minut, nikdo to nakonec neřešil a protest nepřišel. I když jak se ukázalo později, byla to zjevně chyba. Celá situace totiž měla ještě dohru večer na shromaždišti a pak především v neděli na vyhlášení, kde Tonda sebevědomě prohlásil, že kontrola byla správně a že si nikdo nemá stěžovat. Popravdě řečeno mě to dost nadzvedlo a vědět to po sobotním doběhu, protest bych podal. Když totiž udělám chybu, mám být rád, že to nikdo nerozmazává, a když už ne ji přiznat a omluvit se, tak alespoň držet hubu.
Tím jsem ale trochu odbočil od toho jak vlastně trať vypadala jako celek. Ačkoliv byla řadou závodníků hodnocena dosti negativně, jako nezáživná a o ničem, tak si myslím, že se Adams snažil využít to, co prostor nabízel. Délka byla přitom odhadnuta také vcelku dobře. Ti nejlepší byli schopni jít pod osmdesát, ti průměrní lehce přes devadesát a stominutová hranice byla tentokrát opravdu spíše hanba. Zařazení občerstvovaček přitom bylo také adekvátní. Bylo to tedy pohodové proběhnutí, které ovšem místy degradovala trochu slabší mapa. Tu celou vytvořil Karel Truhlář (původně měl prý mapovat i další mapař) a na některých místech bylo cítit, že nestíhal. Paradoxně to byl o to větší problém, že na většině, zvláště mapově náročnějších míst, byla mapa velmi dobrá. Člověka tudíž slabší místa překvapila, jelikož s nimi příliš nepočítal.
Po sobotní klasice se tedy nezbývalo než těšit na nedělní krátkou trať, která slibovala zajímavý závod v nejhezčích, na klasice nevyužitých, pasážích trati. Řada závodníků se přitom na tento závod připravovala po adamovsku až do pozdních večerních hodin přímo na shromaždišti u stánku s pivem a před televizí na níž nemohlo jít nic jiného než silně prožívaný hokejový souboj dvou týmů proti nikomu…
V neděli, po příjezdu na shromaždiště, jsem při pohledu na startovní listinu s překvapením zjistil, že pořadatelé nevypsali žádné kategorie HD10 ani HD12. Dnes se totiž jednalo pouze o žebříček B-Morava a závod nebyl započítáván do JmL. To mi přišlo poněkud nešťastné, jelikož je škoda, aby se děti neučily v pěkném lese. Každý závod který mladí závodníci odběhnou je pro ně přínosem a je úplně jedno do jaké soutěže se počítá. Z pohledu pořadatele pak mám ještě nezanedbatelný argument v podobě skutečnosti, že každý závodník bez rozdílu věku a výkonnosti platí startovné. Navíc když někdo přijel na sobotu řekněme z Ostravy a v neděli neměl co běžet… Z mého pohledu opět vítězství byrokracie a lenosti nad zdravým rozumem.
A jak že tedy vypadala nedělní důsledně béčková krátká? Alespoň v mužské kategorii se skládala v podstatě z dvou samostatných závodů. První pasáž mezi kontrolami 1 až 12 byla nádherná a technická. Probíhalo se oblastí plnou hustníčků, světlinek, terénních tvarů a především kamenů a skalek. Pak ale přišla druhá část trati, která nás vracela poněkud nezáživnou pasáží zpět na shromaždiště. Zde nebylo příliš co řešit a šlo jen o to bouchat vrstevnice a nezdechnout. Přitom dvě kontroly na samých vrcholech kopců byly hodně zbytečné. Trať se přitom vyhýbala docela zajímavé pasáži s kamínky, což nikdo nechápal proč. V samotném závěru pak přišly ještě dvě zajímavé kontroly v lomu u cíle. Celkově se mi ale stavba trati dnes příliš nelíbila a čekal jsem od závodu trochu víc. Nejen že byly přetažené směrné časy, ale minimálně třetina trati neměla nic společného s middlem, přičemž tento fakt nebyl plně vynucen charakteristikou terénu. Na druhou stranu jsem si ale opravdu užil první technicko pasáž trati.
Se stavbou trati pak přímo nesouvisel jeden docela zásadní nedostatek. Zhruba od poloviny trati totiž někdo začal schazovat (zjevně schválně) lampiony. Opravdu nevím jestli to byl nějaký domorodec a nebo někdo z našich řad, každopádně to řadě závodníků totálně zkazilo dojem ze závodu. Kdo je totiž i jen lehce barvoslepý, tak tenké laminátové stojany bez lampionu v lese prostě nevidí. Chápu, že s tím pořadatel nic nenadělá, ale přesto to bylo velmi nepříjemné. Ze strany pořadatele však byla nezvládnuta další věc. Kontrola 46 z nějakého důvodu špatně a dlouho razila. A Martinovi Kočímu z MZLU neorazila vůbec. Na kontrole přitom nebyly kleště. V cíli z toho byla pak docela napjatá situace. Mira Hlava, který dělal hlavního rozhodčího, poslal Kočku do háje s tím, že všichni ostatní mají naraženo. Ten se, vzhledem k arogantnímu chování pořadatelů naštval a začal to řešit. Moc nechybělo k tomu, aby podal protest vůči chybějícím kleštím, který by mu musel být uznán. Mira Hlava si to naštěstí uvědomil a tak byl Kočka oddisknut, aniž by se to dále řešilo…
Po skončení nedělního závodu pak proběhlo vyhlášení obou dnů béčkových kategorií. Místo stupňů vítězů byla židle a Tondův komentář už myslím nejen mě připadal spíš trapný než vtipný. Ze závodů jsem tedy odjížděl s hodně rozporuplnými pocity. V sobotu špatně postavená kontrola, v neděli poshazované lampiony a nepříliš povedená stavba trati. Po oba dva dny arogantní a nepříjemné chování pořadatelů, kteří nebyli schopni ani v nejmenším uznat svoje chyby. Ještěže les byl pěkný, i když ho místy srážela mapa šitá horkou jehlou (mimochodem se na ní dalo v políčku „význam značek jiné objekty“ vyčíst, že zelené kolečko je vývrat a zelený křížek výrazný strom…) . Celkově vzato si myslím, že to byla přílišná divočina i na moravská béčka pořádaná oddílem z Adamova…
Vločka