Na skok do Švédska (25manna)
Předminulý týden v sobotu mi zavolal Štěpán Hrobař, jestli nechci jet místo něj s ASU do Švédska na 25mannu. Po poradě s Hankou a domapování lesa na MČR NOB 2014 jsem mu kývl a mohl se tak bleskurychle začít připravovat na čtvrteční odjezd. Jako řidič jsem měl poněkud zjednodušenou situaci, jelikož jsem si vše měl zmanažovat sám a jedinou podmínkou byla nutnost být nejpozději 21:30 v Sassnitz. Domluvil jsem se tedy s přidělenou posádkou a v 11:05 se vyrazilo.
Cesta probíhala až do Drážďan vcelku v pohodě a na naší slavné panelnici D1 jsme nabrali zpoždění pouze v řádu desítek minut, což šlo považovat za úspěch. U Drážďan jsme tak měli hodinovou rezervu a nebylo kam spěchat. To bychom ovšem nesměli minout odbočku na Berlín vtipně schovanou v rozkopaném úseku dálnice. Za Drážďany jsme tak náhle ztráceli na časový harmonogram zhruba čtvrt hodiny a to bylo potřeba ještě tankovat. Až do Stralsundu to tedy bylo „na plný plyn“, což znamenalo chvílemi i
Po krátkém čtyřhodinovém spánku na trajektu Sassnitz-Trelleborg pak následovaly další stovky kilometrů do Stigtomty, kde jsme měli domluvené zázemí v klubhausu OK Hällen. Jelikož jsem měl v autě jediného schopného řidiče v podobě Navry, tak jsem si to odřídil sám. Navra totiž v podstatě hned po příjezdu musel stavět trénink, zatímco já jsem se pak uložil ke spánku a vzbudilo mě až volání „Oběd“. Ostatní mezitím absolvovali krátký tříkilometrový middlík.
Po společném obědě pak přišel hlavní trénink dne v podobě prvního úseku štafet. Trénink byl připraven výborně s tím, že každý měl trať parametry zhruba odpovídající jeho třetímu úseku. Les pak byl vyloženě luxusní s těžkou houpavou podložkou plný bažin a hnědých kudrlinek. Chvilku mi trvalo než jsem se aklimatizoval na mapování porostů a skalek, čemuž nepomáhalo ani šestileté stáří mapy, ovšem běžecky to bylo po více než dvacetihodinové cestě dost špatné. Naštěstí jsme před sebou měli ještě jednu noc nerušeného spánku. Té ovšem ještě předcházela společná večeře a týmová porada, na které jsme se dozvěděli veškerá specifika závodu a také to co se od nás očekává.
O čem tedy 25manna je. Je to „nejklubovější“ závod na světě, který letos slavil svoje 40. výročí. Běží v něm 25 závodníků na deseti vcelku krátkých úsecích a to ve dne. První dva a poslední tři úseku jsou přitom klasické individuální, kdy za tým běží pouze jeden závodník. Od třetího do sedmého úseku ovšem vždy běží čtveřice, s tím, že jakmile doběhne nějaký závodník z N-tého úseku, tak předává libovolnému závodníkovi z N+prvního úseku. Osmý úsek pak může do lesa vyrazit až poté, co se vrátí všichni závodníci ze sedmého úseku. Důležité navíc je, že ne na každém úseku může startovat kdokoliv a některé úseky jsou omezeny pohlavím a jiné věkem. Celkově tedy jde o to postavit vyrovnaný tým napříč všemi věkovými kategoriemi, vyvarovat se chyb a dostat všechny závodníky na sedmém úseku z lesa pokud možno v jeden okamžik. Na startu přitom bývá tradičně přes 350 týmů, přičemž letos padl počtem 393 štafet rekord. Mimochodem, vynásobte si to pětadvaceti a připočtěte nějaké ty kouče a zjistíte, že se opravdu nejedná o žádný oblastňák…
V sobotu ráno jsme tedy vyrazili ze Stigtomty do zhruba
Před tím než budu psát, jak nám to šlo v lese, tak si pár slov zaslouží prostor závodu, který byl na Švédsko lehce netypický. Před několika desítkami let byl totiž v lese velký požár po kterém zbyla vcelku rozlehlá žlutozelená oblast tvořená holými vyvýšenými skalními plotnami mezi nimiž rostly vcelku nepříjemné, především listnaté hustníky. To vše pak bylo zmapováno „skandinávským stylem“ a to ještě s ekvidistancí
Naše dva první úseky v podobě Davida Franka a Katky Labašové se pak držely náramně a dovezly naši štafetu se ztrátou něco přes 5 minut někde ve čtvrté desítce. Pak ale pořadatelům přestaly fungovat tabule ukazující aktuální pořadí týmů a informace o průběžném pořadí se pak staly naprosto nedostupné. Na čtyřčlenných úsecích pak byla situace pro běžného diváka dosti nepřehledná a dalo se tak maximálně sledovat, kdo je aktuálně na čele celého startovního pole. Co se týče našeho výkonu, tak
V podstatě hned po závodech jsme pak vyrazili na dlouhou cestu domů přes Švédsko, Dánsko a Německo. Tu už jsem opravdu sám neodřídil, i když Navrovi jsem svoje Volvo půjčil jen mezi čtvrtou a devátou ráno v Německu. Celá akce tak skončila v neděli někdy mezi druhou a třetí hodinou odpolední.
Celkově musím říct, že 25manna pro mě byl silný zážitek. Bylo neuvěřitelné, že pořadatelé byli schopni zvládnout takový dav závodníků, kteří si navíc mezi sebou předávali dosti nestandardně. Obdivuhodné je také to, že i přes selhání techniky se jim zjevně podaří výsledky zrekonstruovat a tak nezůstane pouze u toho, že vyhrálo OK Linné před Haldenem SK. Z pohledu závodníka pak takto velké štafety vytváří vcelku silný tlak na to být vždy tam, kde je potřeba být a počítat se všemi časovými prodlevami, které je nutné absolvovat před zdárným doražením na předávku. V lese pak je naprosto neuvěřitelné množství závodníků všech věkových kategorií běhajících všemi možnými i nemožnými směry. To je také náročné na psychiku, jelikož v lese je opravdu hodně kontrol a je potřeba si jít svůj závod a razit ty svoje. Na druhou stranu právě takto se získávají zkušenosti. O to víc mě pak mrzí ta moje chyba, jelikož jsem na severu rozhodně nebyl poprvé a v „klasickém“ severském terénu už umím běhat snad vcelku obstojně. Závod je prostě něčím co se nedá popsat, ale musí se zažít a je to něco zcela odlišného od „obyčejného“ běhu s mapou mezi kontrolami ve skandinávském terénu.
Co se týče atmosféry v našem týmu, tak si myslím, že jsme si to všichni užili. Pro mě bylo velmi příjemné, že mě parta vcelku vzala a cítil jsem se mezi závodníky ASU jako doma. Jediné do čeho bych si rýpl byla skutečnost, že to bylo na můj vkus až trochu moc cestování kvůli vcelku krátkému pobytu. Osobně bych rád zůstal třeba i na nedělní middle, i když chápu, že někteří mají spoustu jiných povinností a potřebují být v určitý čas doma. Závěrem tedy nezbývá než poděkovat ASU za to, že mě vzali s sebou a že jsem si to mohl spolu s nimi užít, protože tohle je závod na který se při nejlepší vůli se svým O-mikronem v dohledné době nepodívám…
Vločka