Po stopách šampionů (9. a 10. LV)
Jarní část sezóny se nezadržitelně nachýlila ke konci přičemž na její úplný závěr se už nekonaly žádné „velké“ závody. O to větší a rozmanitější byl ale výběr na oblastní úrovni. V mé domovské brněnské oblasti se konalo oblastní mistrovství na klasice, ale vzhledem k tomu, že ho pořádal můj stále ještě mateřský oddíl, tak jsem zvolil cestu menšího odporu a vydal se na dvoudenní ligu Vysočiny s podtitulem „Po stopách šampionů“ pořádanou v lesích u Nové Bystřice poprvé použitých na EYOC, která mimochodem oproti brněnskému závodu slibovala mnohem hezčí zážitek.
Sobotní příjezd na shromaždiště v obci Sedlo byl zpestřen nutností překřížit trasu jedné z rychlostních zkoušek rallye, jenž vedla napříč naší cílovou obcí. Dle časového harmonogramu měl být průjezd otevřen mezi 10:10 a 11:00. Když jsme ale na místo přijeli cca 10:05 tak byla na místě jen dlouhá fronta aut zaparkovaných v obou směrech a žádný pořadatel (ať už orienťák či soutěžák), který by provoz řídil. Někdy kolem 10:30 se průjezd konečně uvolnil a nastala situace kdy orienťáci chtěli dovnitř a lidi od rallye ven. Po troše zmatků se však všem podařilo zdárně dorazit na parkoviště u místní hospody a mohli jsme se začít věnovat našemu závodu.
V sobotu bylo na programu oblastní mistrovství na klasice, jehož start byl naplánován na 12:30. Pořadatelé z Jindřichohradeckého oddílu sice avizovali, že start vzhledem k rallye posunou trochu dopředu, ale to se nakonec nestalo, takže jsme si museli trošku počkat. Po zdolání dvou a půl kilometrového úseku na start (děti a veterány pořadatelé vozili auty) na nás čekal krásný jihočeský les bez většího převýšení v němž byly zajímavé především oblasti hustníků s melioračkami a kamenná pole nalézající se především v jižní části mapy kolem vrcholu Fabian. Samotný vrchol je mimochodem rezervací a pořadatelé ho zašrafovali a zakázali do něj vstup, což hodnotím velmi kladně, jelikož v posledním měsíci už jsem do několika rezervací pro kontroly zabrousil.
Poté co jsem si na startu odebral mapu, která mimochodem nebyla v mapníku, mi bylo hned jasné, že stavitelem připravená více než dvanáctikilometrová trať mužů bude velmi rychlá. Nebyl na ní žádný zalamovák ani delší pasáž v hustníku. Naopak byly zařazeny tři dlouhé postupy, které v tomto typu terénu závod hodně zrychlují. Hned při dohledávce třetí kontroly jsem ale začal tušit, že dnešní závod bude mít ještě jednu pointu. Před onou kontrolou byl v mapě zelený dvojkový flek a kontrola měla být v bílém lese na kupce. Ve skutečnosti však byla v oblasti hustých jehličnatých náletů v bezprostřední blízkosti hustníčku. Pořadatelé sice psali, že mapa je generalizovaná dle standardu IOF a chybí na ní například výrazné stromy (o tom jsem se hned za chvíli také přesvědčil) a vývraty, ale toto jsem opravdu nečekal. Hned na další kontrole jsem pak ještě zjistil, že klasifikace porostů je také hodně pofidérní. V mapě byl jedničkový hustník v terénu pouze hranice porostů mezi listnatým a jehličnatým lesem. Každopádně to naštěstí moc nevadilo. Stavitel dával kontroly na jasné objekty a dalo se k nim vesměs dobře promapovat. Jedinými výjimkami byly snad jen kontroly
Tím vším rozhodně nechci říct, že by mapa byla polohově špatná, ale měla naprosto nevhodnou klasifikaci porostů a nevhodnou generalizaci především oblastí jehličnatých náletů. Velké výrazné stromy taky občas scházely, stejně tak jako některé průseky a menší pěšiny.. Tak jak byla udělaná prostě může být zmapován možná prostor ve Skandinávii, ale tady jsme v Čechách a je potřeba podle toho mapy dělat. Tím nemyslím, že by měl být v mapě každý detail, ale to co je v lese výrazné a běžec to vidí a je schopen identifikovat, to by v mapě chybět nemělo. Stejně tak by měl být v lese jasně patrný rozdíl mezi jedničkovým hustníkem a čistým lesem. Z mého pohledu to pak byl především obrovský kontrast se závody, které jsem letos na jaře absolvoval o pár desítek kilometrů jižněji v rakouském Gmündu, kde byla mapa naprosto excelentní a dalo se na ni stoprocentně spolehnout.
Jak jsem již výše napsal, tak kvalita mapy na sobotní klasice naštěstí nevadila a vzhledem k jejímu charakteru to bylo moc pěkné a příjemné proběhnutí, které se dalo pohodlně stihnout kolem osmdesáti minut, což bylo pro nás pomalejší podpořeno i čtveřicí občerstvovaček po trati. Na druhou stranu jsem už ale v sobotu měl velké obavy z nedělní krátké trati, která slibovala mnohem více pasáží v hustnících, kde je právě jejich klasifikace pro orientaci docela důležitá.
Po závodě jsem na to ale příliš nemyslel, jelikož jsme si udělali příjemný relax u nedalekého rybníčka zpestřený pozorováním žab a pulců. Večer, poté co nám rallye opět s nemalým zpožděním uvolnila odjezd ze shromaždiště, jsme pak vyrazili na jídlo a procházku do nedalekého Jindřichova Hradce. Noc jsme pak strávili ve sportovní hale v Nové Bystřici mimo jiných spolu s řadou orienťáckého potěru, který nám notně zpestřil jak večer tak ráno.
Nedělní závod se pak konal ze stejného shromaždiště jako včerejší a využit byl severovýchodní cíp mapy, kam jsme včera vůbec nezabrousili. Mé včerejší obavy se pak beze zbytku vyplnily. Hned na jedničku jsem naběhl na vedlejší kupku, která v mapě jaksi nebyla. Na trojku jsem se naopak po včerejší zkušenosti spolehl na to, že když už je nějaký průsek v mapě, tak ho nepřehlédnu a ejhle přehlédl jsem. Na dohledávce pětky jsem si pak připadal jako v jiném lese, i když je pravda, že ty světliny byly asi čerstvé. Kontrola mi sice blikla ale bylo to opravdu o náhodě. Závod jsem pak definitivně psychicky zabalil na kontrolách 8 až 10. Na Osmičku za vrcholem uprostřed zeleného čehosi se opravdu nebylo jak slušně promapovat. Porosty na devítku a desítku a skutečnost, že jsem opět přeběhl cestu aniž bych ji viděl mě pak definitivně zlomily. Pak ještě přišla velká chyba na třináctku, kde jsem si ověřil, že krom vývratu a výrazného stromu je zakázaný asi ještě i semiopen. Navíc jsem v hustníku překonal úzkou bažinku aniž bych o tom měl tušení. Od té doby už jsem si vše úzkostlivě hlídal a opravdu přestal reflektovat na rychlost běhu. Přesto jsem ještě pohledal dvacítku v jehličnatých náletech. Celkově jsem byl ze závodu dost rozčarován. Je pravda, že za pár chyb jsem si mohl sám, ale několik kontrol bylo vyloženě na náhodu, což by se nejen na middlu v žádném případě nemělo stát. Z mého pohledu prostě takto udělaná mapa (navíc prvoplánovitě mapovaná na klasiku) není způsobilá pro pořádání závodu na krátké trati.
Pokud bych měl závěrem oba závody zhodnotit, tak musím říct, že nedokážu vyslovit jednoznačné a jednotné hodnocení. Les byl nádherný a to i na middle. Pořadatelé k závodu přistoupili lehce minimalisticky, ale vše jim klapalo. Jen ta mapa celý víkend a především nedělní závod degradovala. Nelituji sice toho, že jsem na tyto závody jel, ale znovu už sem nepojedu, minimálně do doby, než tu někdo udělá novou mapu, která bude reflektovat skutečnost, že jsme v Čechách a ne někde na severu.
Vločka