Španělská „dovolená“ (11 liga Murcie)
Na konci letošního října se mi naskytla možnost jet mapovat na jih Španělska do regionu Murcia na závody Světového poháru, který se tam bude konat příští rok v dubnu. O tom ale až zas tolik psát nechci. Stručně pouze napíšu, že prostor je nedaleko města Cehegín, je opravdu luxusní a jeho mapování bylo potěšením a to i z ohledu zázemí, které nám bylo tamními organizátory a městem poskytnuto. Tak jen doufám, že s mou prací budou všichni zainteresovaní spokojeni a Vlastík Šebesta, který za celým tímto mapováním stál, mě zase někdy někam s sebou vezme…
To o čem chci psát je ale závod, kterého jsem se při této příležitosti zúčastnil. Terénní práce šly totiž rychle a tak jsem si před překreslováním mohl v neděli 27.10. odskočit na 11. závod murcijské ligy v pěším orientačním běhu. V porovnání s našimi závody se jednalo o „oblastňák“, čemuž odpovídal i počet přihlášených pohybující se kolem čísla 150. Centrum závodu bylo na jakési usedlosti těsně u dálnice asi
Přestože jsem ve Španělsku zatím nikdy nezávodil (a tudíž si tak nyní připsal start v již 18. státě Evropy), tak jsem díky šesti dnům mapování zhruba tušil do čeho jdu. Lesy v Murcii jsou výhradně borovicové a poměrně otevřené. Z vegetace je pak ještě důležitý keřovitý podrost o výšce
Použitá mapa se pak jmenovala Sierra de Burete, byla v měřítku 1:10000 a vytvořil ji rovněž Vlastíkův tým někdy před více než deseti lety. Mapa přitom v podstatě neprošla revizí, na což upozorňovaly dosti stručné pokyny, samozřejmě že pouze ve španělštině. Běhání na starých mapách je ostatně ve Španělsku normální. Vegetace tu roste velmi pomalu a hnědá, která je zde nejpodstatnější se nemění vůbec. Nějakou tu novou pěšinu je pak možné dokreslit a nebo prostě ignorovat.
Na startu závodu jsem dostal mapu formátu A4 bez mapníku (na co taky, že) a vydal se na trať. První dvě kontroly byly napříč sady a zvládl jsem je bez problémů. Z mezičasů jsem pak zjistil, že dokonce nejrychleji ze všech. Zajímavé ovšem bylo, a to jsem zjistil až v cíli, že Vlastík startující ve stejné minutě v jiné kategorii měl stejnou jedničku. Od trojky už to ale začalo být zajímavé a to především v dohledávkách. Kontroly jsou tu totiž v podstatě vždy skryty v podrostu a je potřeba chodit zatraceně přesně. Pořadatelé pak mají tendenci dokonce kontroly schovávat hluboko do údolíček, což se mi vymstilo především na 13. kontrole, ale o tom později. Dalším problémem se kterým jsem se moc nemohl srovnat bylo použití patnáctkových značek na desítkové mapě, které výrazně snižovalo čitelnost mapy. To vše vyústilo v sérii menších chyb. Na trojce jsem například v podstatě nevěděl co dohledávat. V mapě hnědý křížek, v popisech křížek, v mapě asi třiceticentimetrový vývrat… Na čtyřce pak kontrola zašitá tak, že nebyla vidět z dvou metrů, na pětce minutá pěšina, na sedmičce přehlédnuté údolí… To vše ale byly chyby maximálně v řádu minut. Na osmičce ale přišla první fatální chyba. Naivně jsem totiž nepočítal údolí s tím, že mě zarazí pěšina. Nezarazila a bylo z toho 6 minut. Pak dvě kontroly v pohodě a 11 minut na jedenáctce. To byla střílna na ptáky (v reálu
Nakonec jsem byl v lese těsně přes 100 minut a od vítěze (podle Vlastíka je to snad i reprezentant) dostal po minimálně půlhodině chyb 33 minut. I když to vypadá hrozivě, tak se mi závod líbil. Trať byla postavena citlivě s ohledem na převýšení, kdy jsme největší kopce důsledně obkroužili a to nikoliv na úkor zajímavosti. Je pravda, že některé kontroly byly snazší, ale to v tomto terénu není až tak na škodu, jelikož to svádí k polevení v koncentraci, které pak může být dosti zásadní. Pěkné také je, že terén prověřuje nejen mapovou připravenost, ale i tu běžeckou, jelikož pohyb v místy hodně nepříjemném podrostu vyžaduje dobrou běžeckou techniku. Podklad sice není houpavý jako na severu, ale přesto je potřeba hodně zvedat nohy a běhat silově. Co se týče organizace závodu tak z ní mám rozporuplné pocity. Na shromaždišti byl sice dobře vybavený stánek s orienťáckými potřebami, ale na druhou stranu žádné občersteví kromě vody po doběhu. Parkování nebylo nijak organizováno, pokyny a startovky (pouze celková dle abecedy a nikoliv po kategoriích) byly dosti stručné. V průběhu závodu pak pořadatelům došly papíry a netiskli tak mezičasy a průběžné výsledky. Na druhou stranu však v lese bylo vše OK. Porovnám-li to tedy po organizační stránce s českým oblastňákem, tak to byl takový horší průměr.
Celkově jsem tedy byl spokojen. Španělsko má spoustu pro OB vhodných a zajímavých terénů a rozhodně se tu vyplatí na nějaký ten závod zajít a to i na ten menší. Nečekejte perfektní organizaci (ostatně během mapování jsem zjistil, že velká míra improvizace je pro Španěly typická) nebo, že si dobře pokecáte s místními závodníky (nemluvíte-li španělsky), ale pěkný náročný závod v hezkém netradičním terénu. Pro úspěch to chce ovšem trochu přivyknout na místní specifika. Neříkám sice, že při druhém závodě bych už šel čistě, ale třeba bych tam místo půl hodiny nechal jen deset minut, což už by asi stačilo na bednu. Ona totiž konkurence ostatních osmi závodníků nebyla zas až tak silná, zvláště když jsem tři z nich stále dokázal porazit…
Vločka