Vrchol jarní sezony (MČR krátká)
Máme týden do začátku letních prázdnit tak musí nevyhnutelně přijít na program Mistrovství České Republiky na krátké trati. Letos se jeho pořádání ulaj klub Severka Šumperk a rozhodl se z něj udělat pravý vrchol jarní části sezóny a to nejen obrazně, ale i doslova, když nás všechny pozval do legendárního prostou Kunčické Hory. Naposled se v tomto prostoru běželo v roce
Start sobotního semifinálového závodu byl naplánován na pravé poledne, což dávalo všem dostatek času do Kunčic dojet. Centrum závodu přitom bylo situováno do okolí chaty Junior nalézající se v nejvyšší části osady Kunčice. Už cesta od parkování na shromaždiště nám tedy názorně ukázala, zač toho bude tentokráte loket. Shromaždiště ovšem bylo pěkné, nic na něm nechybělo a všechno bylo po ruce. Z naší pětičlenné výpravy jsem to pak byl já, kdo ho musel jako první opustit, jelikož všichni ostatní běželi kategorii T4, která startovala spolu s veterány až po mistrovských kategoriích. Ačkoliv jsem startoval až v čase 66, musel jsem být už ve 12:20 v karanténě vybavené stany, záchody a vodou (mimochodem kontrola vstupu do ní byla lehce nelogická a chtěl bych vidět, jak by pořadatelé v případě potíží zjišťovali kdo v ní byl včas a kdo ne…). Čekání mi ovšem mohl zkrátit předzávodní trénink, který byl připraven na malé mapě bezprostředně sousedící se závodním prostorem. Využil jsem tedy možnosti a pár kontrol si obešel. Zjistil jsem přitom, že mapa od Luďka Krtičky má svoje mouchy, ovšem na druhou stranu mě uklidňovala skutečnost, že tréninkový prostor bývá tradičně nejslabší částí mapy.
Do samotného závodu odehrávajícího se na Mapě Kuní vrch zachycující stejnojmenný kopec východně od Kunčic a jeho úbočí jsem pak vyrážel téměř jako poslední, konkrétně dvě vlny od konce. Po vyběhnutí od startovní čáry nám pořadatelé poskytli značný prostor
Bezprostředně po doběhu jsem měl ze svého mapově v podstatě bezchybného výkonu dobrý pocit a říkal jsem si, že by to mohlo stačit na B finále. Na předsběrce mě navíc o dvě minuty doběhl Udr, který měl papírově s přehledem postupovat do áčka a to mě také utvrzovalo v mém předpokladu. Nakonec to ovšem nestačilo, a to částečně i kvůli tomu, že jsem stejně jako vloni zase vyfasoval nejrychlejší rozběh. Na druhou stranu byl ale závod krásný jak terénem, tak stavbou trati, tudíž nebyl důvod nijak přehnaně smutnit. Ze zbytku výpravy se pak hodně dařilo Michalovi, když doběhl ve vcelku dobře obsazené kategorii T4 na 14. místě. Zajímavé také bylo, že jsem s ním měl 4 stejné postupy v hustníko-bažinaté oblasti za dlouhým postupem a ani na jednom jsem ho neporazil (pouze na jednom jsme měli stejný čas) a to jsem tam přitom v rámci svého rozběhu nijak výrazně na prdel nedostal, možná spíše naopak… Kamča s Vítkem pak dopláceli na nezkušenost, když nebyli schopni si z mapy vytáhnout to podstatné, čeho bylo v lese málo a tudíž ztráceli.
Po závodě jsme se pak přesunuli do Starého města pod Sněžníkem, kde na mě s Hankou čekala tělocvična a zbytek výpravy si našel ubytování v jednom ze zdejších hotelů. Velkou výhodou pak byla omezená kapacita tělocvičny (cca 100 osob), která zapříčinila, že většina klubů spala na různých chatách a penzionech a měla na nich i stravu. Nalezení prázdné hospody tedy nebyl problém a večer byl celkově pohodový. Pouze vyvěšování startovek na nedělní finále nějak vázlo a na internetu se objevily někdy po desáté večer a v tištěné podobě byly asi až ráno (a nebo už jsem spal…)
Nedělní závod nás přivítal naprosto stejným shromaždištěm, včetně stejné sběrky. Pouze koridor do cíle byl přestavěn, kvůli hluboké bažině, kterou jsme na něm včera vytvořili a kterou hojně zmiňoval Tašunka ve svém osobitém komentáři. Prostor závodu se ovšem změnil, když dnes na nás čekala Kunčická hora vypínající se přímo nad shromaždištěm. Finálový prostor přitom nabízel větší množství kupek a skalek než ten včerejší a i oblastí s nepříjemným prošlapávajícím se podrostem bylo méně. Pod celou mapou byl přitom podepsán Zdeněk Lenhart a nutno uznat, že se jednalo o perfektní mapové dílo bez jakýchkoliv kompromisů.
Jelikož „odpad“ z nižších finále tradičně startuje na začátku, tak jsme se tentokráte všichni téměř kolektivně vydali na dosti vysoko položený start, cestou na nějž jsme si mohli opět zatrénovat na tréninkové mapce. Výhodou náročné cesty na strat ovšem byla skutečnost, že závod pak mohl probíhat převážně ve stylu downhill. Výhledy na Praděd a další vrcholy Jeseníků, Rychlebských hor a masivu Kralického Sněžníku pak také měli zajisté své kouzlo. Na startu se tentokráte ovšem objevily problémy. Ten poněkud nevinný spočíval v tom, že na startovní čáře byly stejně jako včera druhé hodiny s časem v posledním koridoru. Problém byl ovšem v tom, že byly oproti těm na vstupu do koridorů velmi dobře vidět a tak Michal zaplatil nováčkovskou daň a do koridoru vstoupil teprve v čase, kdy měl právě vybíhat… Podstatnější problém pak spočíval v absenci startovek kategorie T4 (všechny ostatní tam normálně byly). Kamča tak odstartovala výrazně později, když ji personál startu odmítl sdělit její startovní čas, který si pamatovala pouze v reálném čase a ne v tom startovním a to dost arogantním způsobem.
Samotný závod pak alespoň z mého pohledu splnil všechna očekávání. Pouze škoda že to nebylo delší (za což si můžu sám svým nepostupem do lepšího finále…). Úvodní pasáž trati nás zavedla stoupavým traverzem až do prostoru plošší vrcholové pasáže Kunčické hory. Až do páté kontroly přitom nebyla ani jedna z kontrol vůbec zadarmo. Zvláště dvojka pak byla hodně orientačně náročná, jelikož se nebylo na dohledávce vůbec čeho chytat.. Šestka pak byla lehce jednodušší, stejně jako osmička, ta ovšem jen díky tomu, že byla na světlině. Od deváté kontroly se pak začalo postupně klesat směrem ke shromaždišti. Mezi
Nakonec z toho bylo v mém podaní 24. místo v rozběhu a 87. místo v celkovém pořadí, což mě příliš nepotěšilo. Zvláště když jsem pak zpětně z mezičasů zjistil, že jsem na té proklaté devatenáctce ztratil 9 pozic… Včera úspěšnému Michalovi se pak také nedařilo. I přes pozdní start šel solidní závod, ale v samém závěru vynechal kontrolu a byl DISK. Na druhou stranu pro něj můžou být jeho výkony jen povzbuzením, jelikož se se zdejšími mapově i běžecky náročnými terény popasoval se ctí. Totéž se pak dá říct i o Vítkově nedělním výkonu. Téměř celou trať šel parádně, ale jedna velká mnohaminutová chyba ho stála lepší umístění. Byl to přitom právě delší traverz v oblasti naší čtrnácté kontroly, kde nedokázal udržet kontakt s mapou a najít si ty správné záchytné body. Kamča pak po pozdním startu závod pojala spíše tréninkově a nabrala alespoň cenné zkušenosti.
Po doběhu nižších finále pak následoval hlavní hřeb programu v podobě všech mistrovských A finále. Již před nimi jsme přitom obdrželi mapy z neděle. Ty sobotní se nám ovšem pořadatelé rozhodli vydat až před vyhlášením a udržet nás tak na shromaždišti, čímž u mě dost zkazili dojem z pěkných závodů. Přece jen někteří závodníci to měli dost daleko domů a my konkrétně také chtěli jet brzo kvůli nějakým povinnostem, které jsme měli v Olomouci. Na druhou stranu finále bylo díky velkoplošné obrazovce, divácké kontrole, několika radiím a kvalitnímu komentáři divácky velmi atraktivní a stálo za to na něj zůstat. Pro mě osobně pak byl velkým zážitkem běh Milouše Nykodýma, který ten den prostě nebyl k poražení, což bylo z jeho běžeckého projevu v závěru trati naprosto zřejmé. Sekundovat mu dokázal pouze Chrobák, jehož výkon je také potřeba vyzdvihnout, jelikož zbytku světa tato dvojice nadělila téměř dvě minuty. Ostatně i v ostatních kategoriích byly značné časové rozestupy mezi nejlepšími, jelikož finálové tratě prostě byly náročné po všech stránkách a ten kdo chtěl vyhrát na to musel nejen mít, ale také to musel naprosto bezchybně prodat.
Celkově se jednalo o velmi podařené závody, které jsem si osobně užil. Vynikající dojem si pořadatelé zkazili pouze obstrukcemi s vydáváním map a arogantním chováním některých pořadatelů, kteří si stále neuvědomují, že oni tam jsou proto, aby udělali závodníkům pěkný a příjemný závod. Pro zbytek výpravy se pak zajisté jednalo o cennou zkušenost, jelikož měli možnost popasovat se s jedním z nejtěžších terénů u nás a zároveň viděli, jak vypadají solidně uspořádané závody na republikové úrovni. Osobně pak doufám, že se v brzké době na Kunčickou horu budeme moci vrátit na nějakých vícedenních zvodech a nebo alespoň oblastním žebříčku, jelikož takto kvalitní prostor podpořený stejně kvalitními mapami je potřeba vyžít co to jde.
Vločka
Komentáře
Přehled komentářů
Já jenom k aroganci pořadatelů na nedělním startu.Protože jsem startoval v čase 1 přišel jsem asi o 20 min dříve(cesta na start se mě zdála kratší),viděl jsem že pořadatelé trochu nestíhají.Protože začalo hodně svítit slunce , chtěl jsem si jít sednout do stínu stromu, což bylo asi 0,5m v zakázaném prostoru.Ale to jsem neměl dělat,ten "řev" co si to dovoluji atd. no hrůza.Myslel jsem si něco o.... a raději jsem se klidil...Toť moje příhoda s nedělními organizátory na startu.Asi měli strach, aby se na mě nevrhl místní býk.
MČR krátká
(Emil Bauer, 25. 6. 2013 13:21)