Výplaz na Komínky (6. ŽB-M)
Kroměřížský oddíl orientačního běhu je v posledních letech velmi aktivní, co se týká pořadatelské činnosti. Pravidelně pořádá jeden až dva oblastní žebříčky ročně, k čemuž přidal jedny dvoudenní moravská Béčka na Bunči a nyní jednodenní Béčkovou klasiku v nedalekých Kostelanech. Velmi pozitivní přitom je, že i na kroměřížské oblastňáky vznikají nové mapy a člověk si tak zaběhá v dosud pro něj neznámých a neoběhaných terénech, což na oblastní úrovni nebývá zrovna běžné. Druhou stranou mince je ovšem kvalita nových map. Jedná se převážně o revize mnoho let starých původních map, které si dělají členové kroměřížského oddílu sami. Lidé kteří jsou pod mapami podepsáni mají tedy relativně málo mapařských zkušeností (a pokud tak jen z kroměřížských lesů) a občas to je poznat.
S tím jestli se mám na tento letošní závod vypravit jsem trošku váhal. V týdnu jsem absolvoval akádu a bylo mi jasné, že tahle klasika nebude zadarmo. Při pohledu na starou mapu jsem se ale nechal zviklat. V okolí Kostelan je totiž komplikovaný systém různě hlubokých údolí skýtající dobré možnosti pro volby postupů a vše je to navíc okořeněno skalním hřbetem s nejvyšším vrcholem Komínky v nadmořské výšce
Bylo tedy rozhodnuto a do Kostelan se jelo. Nejprve bylo nutné vyřešit jak, že se tam pojede. Oddílový autobus byl nahrazen oddílovým mikrobusem, ale i tak jsem se do něj naštěstí vešel. Po příjezdu na místo nás přivítalo parné letní počasí, které náhle přišlo po více než týdnu přeháněk a zimy. Cestou od parkoviště na krásné fotbalové hřiště sloužící jako shromaždiště jsme si mohli vyslechnout hlášení místního rozhlasu upozorňující na konání závodů v orientačním běhu a kochat se nádherným výhledem do nížiny směrem na Kroměříž a Přerov a na Hostýnské vrchy, kde jsme před týdnem bojovali o medaile na krátké trati.
Samotný závod pak tak nějak splnil moje očekávání. Stavitel nám na okraji Chřibů nadělil přes jedenáct kilometrů dlouhou trať s více než půlkilometrovým převýšením. Start k mému nemalému zděšení navíc umístil do údolí pod cíl. V první části trati nás tedy čekal sedmikontrolový výběh z téměř nejnižšího místa mapy až těsně pod vrchol Komínky s převýšením
Celkově se mi ovšem závod líbil. Byla to pěkná klasika skýtající zajímavé volby postupy, i když samozřejmě vzhledem k terénu dost brutální. Důležité ale bylo, že nebyla nijak přestřelená. Vítězný Rouman Zbranek šel na 84 minut, a i já bych se za ideálních podmínek pohodlně vešel pod 100 minut. Jedinou slabinou byla dle mého očekávání mapa, ale i přesto dík za ni a za nově oprášený závodní prostor. Velmi kladně také hodnotím skutečnost, že ač pořadatelé nemuseli (nejednalo se o oblastní závod) vypsali i kategorie HDR, HD10 a HD12. Ovšem i přes to byl závod trošku komornější než obvykle. Bylo znát, že řada závodníků na jednodenní Béčka prostě nedorazila, čehož můžou jen litovat. Já osobně už se těším, který závodní prostor kroměřížští opráší příště a co za závody v něm uspořádají. Rád si je přijedu zaběhnout a budu doufat, že mapy se budou kvalitativně jen a jen zlepšovat.
Vločka