Brněnský Magnus Cup (1. OBliga)
Za námi je první letošní víkend, který přinesl do Brna novinku v podobě nové série zimních závodů Obliga. Jedná se o seriál, který slučuje doposud nezávislé brněnské závody a doplňuje tak již zavedenou, ovšem pro řadu pořadatelů uzavřenou, BZL. Pořádání prvního závodu OBligy se ujal Aljoša, když se rozhodl využít prostor mapy Hobrtěnky, z technických důvodů zmenšené do měřítka 1:5000, s ověřeným centrem v areálu TJ Tatran Kohoutovice. A jelikož Aljoša není příznivcem tradičních závodů, což je zcela v duchu OBligy, která se snaží jednotlivé pořadatele co nejméně omezovat, připravil pro nás závod na krátké trati s hromadným startem.
Na závod se předem přihlásilo 97 závodníků, což lze považovat za jednoznačný úspěch, zvláště s ohledem na skutečnost, že členové SK Žabovřesky Brno měli účast přinejmenším nedoporučenou – a taky se jich na startu objevilo minimum. Na druhou stranu to ale tříčlennému pořadatelskému týmu příliš neulehčilo situaci, kdy bylo potřeba všech 99 nakonec dorazivších účastníků jednotlivě odprezentovat a úspěšně jim vynulovat čipy. Vše se ale stihlo a v naplánovaném čase startu, tedy v 10:00, se začalo na startovní čáru rovnat 27 účastnic ženské kategorie. Pět minut po nich pak na trať vyrazilo padesátičlenné pole mužů. Zbytek účastníků z kategorií P a HDD pak mohl startovat kdykoliv mezi 10:00 a 10:30.
Naše mužská trať byla dlouhá něco přes
Celkově to byl velmi zajímavý závod a to především díky hromadnému startu a také označení kontrol pouze fáborkem, které byly dostatečně vidět, ale na druhou stranu nesvítily až příliš z dálky. Kontaktní styl běhu v kombinaci s řadou drobných voleb kolem paneláků zajistil, že se člověk po celou dobu závodu nenudil a navíc byl donucen makat, jak to jen šlo. A ono to do zdejších prudkých kopců občas spíš nešlo a to bylo ještě štěstí, že díky relativně teplému, i když vlhkému počasí, stačily odtát všechny ještě nedávno mohutné ledové plotny na cestách. Když jsem pak po závodě studoval trať, tak jsem si uvědomil, že běžet ji s intervalovým startem, tak by mě asi příliš nebavila. Zaprvé by mi připadala jednoduchá a za druhé příliš dlouhá. Takto jsem si ale ani neuvědomil, že jsem byl na trati přes 25 minut a závod si opravdu užil.
A jak se dařilo naší početné šestičlenné výpravě? Mezi první bodovanou patnáctku jsem se dostal pouze já svým osmým místem a téměř dvouminutovou ztrátou na vítězného Karla Fučíka. Velmi dobře však zaběhl také HáPéčko, který doběhl sedmnáctý a to se na prvním z motýlků ještě dopustil docela zásadní chyby, když se vydal na špatnou kontrolu. Nebýt toho, tak by na body asi dosáhl. Ani ostatní se však rozhodně nemusí stydět, jelikož přes neúčast řady špičkových brněnských běžců z řad ZBM se na Brněnském Magnus Cupu sešla velmi dobrá konkurence.
Závěrem je nutno poděkovat Aljošovi a jeho pořadatelskému týmu za dobře odvedenou práci a také jistou dávku odvahy závod vůbec uspořádat. Myslím, že většina účastníků byla spokojena a odnesla si příjemné zážitky. Ukázalo se také, že mezi brněnskými orienťáky je zájem o netradiční zimní závody vybočující ze zavedeného stereotypu sprintové BZL. Těšme se tedy na ještě o něco více netradiční Hroudysův Návrat ke kořenům, který je na programu za tři týdny ve Vranově a díky kterému se proběhneme na mapě Babí lom z roku 1985, kterou nelze nazvat jinak než vrcholným uměleckým dílem mapařského mistra Zdeňka Lenharta.
Vločka