Šachovnice orientačního běhu

O druhé lednové neděli pokračoval seriál BZL svým druhým závodem. Po nepříliš povedeném sídlišťním závodě v Líšni na nás tentokráte čekalo další sídliště, a to Bohunice. Centrum závodu přitom bylo situováno na stejné místo jako vloni, kdy se v Bohunicích konal ONOS Cup, ovšem pořadatelský tým byl totožný jako letos. Co se ovšem lehce změnilo byl prostor závodu, když pořadatelé nyní domapovali prostor jižně od shromaždiště za tramvajovými kolejemi. Charakter prostoru se ovšem oproti loňsku nijak nezměnil. Čekalo na nás množství velkých členitých paneláků prokládaných relativně velkými oplocenými areály, nějaké ty větší parkové oblasti bez zástavby a v jižní části i zástavba rodinných domků s víceméně pravidelnou sítí ulic.

Jak probíhala úvodní prezentační část závodu nemohu soudit, jelikož vzhledem ke svému nalosovanému startovnímu času 72:30 jsem se rozhodl svůj čas využít efektivněji než posedáváním na shromaždišti a dorazil až zhruba 40 minut před svým startem, kdy už byl ovšem závod v plném proudu. Údajně se vše ale obešlo bez front a to díky tomu, že na 151 účastníků připadaly hned 4 prezentační počítače. Stále jsem ale měl dost času na to si nastudovat pokyny a zjistit všechny potřebné informace. A pokyny se tentokráte číst vyplatilo. BZL si totiž v poslední době libuje ve volbách postupu přes tramvajové koleje, které jsou vždy zakázaným prostorem a je možné je překonávat pouze mimoúrovňově. Tentokrát se přitom pořadatelé rozhodli nás kontrolovat tak, že na každý povolený průchod přes koleje umístili kontrolu s kódem 31, kterou bylo nutno při překonání trati vždy orazit.

Vybaven všemi potřebnými informacemi jsem se tedy mohl vypravit na nedaleký start. Ke konci startovního času se přitom praktikovalo klasické pouštění závodníků v momentech, kdy bylo zrovna místo a startovní listinu tedy bylo nutno brát hodně s rezervou. Osobně tuto praxi příliš nevítám, jelikož to svým způsobem degraduje sportovní stránku akce a ukazuje na jistou neprofesionalitu pořadatelů. Na trať jsem tedy vyrazil jako poslední ve svém startovním čase, tedy v 15:27:30 SEČ. První dvě kontroly byly v lesíku těsně u startu a hned bylo potřeba dávat pořádný pozor. Pořadatelé se totiž rozhodli poslat muže a ženy na rozdílné tratě, což považuji za velmi dobrý krok., a tak v prostoru bylo přirozeně více kontrol než měl člověk razit. První kontrolu ženské kategorie jsem však úspěšně minul a pokračoval dále po své trati na trojku, což byla vcelku pěkná volba. Ani jedna z dvou variant oběhnutí ZŠ Vedlejší se nejevila příliš dobře a já si zkušeně vybral tu horší zleva. Na čtyřku už jsem se ale nachytat nenechal a mezi paneláky proplul správně. Na pětku pak přišel první přeběh kolejí. Mapa v tomto místě nebyla nejlepší a tak si pořadatelé museli pomoct fialovými šrafy a čarami, aby zachytili, kde nadchod trati ústí a kam se nedá běžet. Přesto bylo ale jasné, který nadchod zvolit. O něco horší to už bylo s dohledávkou. Kontrola byla na vnitřním rohu plotu a já naběhl samozřejmě na ten vnější. I když mě k tomu svedla další nepřesnost v mapě, kdy jsem dedukoval, že na asfalt uvnitř plotu kontrola zapíchnout nepůjde a bude tudíž zvenku. Ovšem v reálu byl vedle asfaltu ještě pruh stromů, což docela měnilo situaci… Po krátkém postupu na šestku a volbě kolem velkého privátu na sedmičku přišla pasáž v nezastavěné oblasti plné lesíků, hustníků, cestiček a dětských prolézaček. Mapově to nebylo příliš těžké, stačilo pouze dávat pozor, na kterou ze změti kontrol zrovna běžím a hlídat si směr. Po čtyřech v rychlém sledu oražených kontrolách na nás pak čekaly tři dlouhé postupy na volbu mezi rodinnými domky. Ideální varianty však byly vcelku jasné a pokud ne, tak byly časově srovnatelné. Ztratit se tedy dalo spíše pomalým během, než špatnou volbou. Poslední pasáž trati nás pak vedla zpět do kopce k cíli. Čtyři kontroly přitom byly opět v oné nezastavěné oblasti a nebyly nijak náročné. Po nich následoval druhý přeběh kolejí. Tentokráte byly dvě varianty. Kratší s větším převýšením a delší a rovinatější. Časově se však ukázaly vcelku více než rovnocenné, když jsem na rovinatější variantě dosáhl přesně stejný čas jako Mazy, který vrstevnice navíc neřešil. Poslední dvě kontrolky pak představovaly opět kličkování mezi paneláky. Do cíle pak přišla vrcholová prémie po schodech okořeněná jedním nevýrazným stojanem zapíchnutým u stromu, který představoval cíl.

Celkově bych trať hodnotil jako lepší průměr. Velmi kladně hodnotím střídání různých typů terénu, na druhou stranu se mi nelíbily poněkud umělé volby přes tramvajové koleje. Co bych pak ale každopádně vytknul byla délka trati. Vítězný Miloš Nykodým dosáhl času těsně přes 16 minut, což rozhodně neodpovídá sprintovému směrnému času. Navíc Miloš je závodník minimálně republikové úrovně, ne-li vyšší a zbytek světa tak na trati pobyl ještě o několik minut déle. Přehnaná délka je ovšem tradičním nešvarem BZL. Pořadatelé připraví mapu formátu A4 v měřítku 1:4000 a mají potřebu postavit trať na celé její ploše, aby jejich práce s mapováním nezůstala nevyužita. Zvláště v případě Bohunic je to ale podle mě škoda, jelikož Hruška Cup může být v tomto prostoru ještě po několik dalších let, kdy stačí domapovat vždy jen navazující malý kus sídliště. Tím se dostávám ke zhodnocení kvality mapy. V porovnání s tou z Líšně byla naprosto v pohodě, i když nějaké drobné chybky by se v ní našly (na které mapě ovšem ne…). Každopádně mapařský tým zatím není příliš zkušený a rozhodně má potenciál se zlepšovat, přičemž mapa Bohunice – jih je pro to dobrým základem.

Po pořadatelské stránce byl závod bezproblémový, což zajistil relativně početný tým pořadatelů. Jediné co nemělo přílišnou formální úroveň bylo vyhlášení vítězů. Vzhledem k velkému počtu startujících se totiž značná část závodníků rozutekla a na vyhlášení pak bylo potřeba pracně hledat ty z čela pořadí, kterým se daly ceny předat. Oproti ONOS Cupu to tedy dnes byla standardní BZL, která ničím neurazila, ale také ničím příliš nenadchla. Nechme se tedy překvapit, co pro nás na začátku února připraví blanenští pořadatelé na svém Hromničním trápení. Podle propozic by to letos měl být další panelkros pdobného ražení jako letošní první dva závody BZL. Tak uvidíme…

Vločka