Návrat ke kořenům (2. OBLiga)
Poslední lednovou neděli pokračoval nový seriál zimních závodů OBLiga již docela tradičním podnikem, jenž má název Návrat ke Kořenům a za nímž stojí již čtyři roky Petr Hrouda. Jak již název závodu napovídá, tak jeho cílem je přenést nás do doby před několika desítkami let, kdy orientační běh měl ještě punc dobrodružství a každý závod byl výzva. Prostředkem k tomu jsou staré mapy a tradiční styl ražení kleštěmi do papírových průkazek.
Letošní ročník se konal kousek severně od Brna ve Vranově na legendární mapě Babí lom od Zdeňka Lenharta. Jedná se o téměř 28 let staré mapové dílo (stav IV. 1985), které v mnohém určovalo směr a nastavovalo pravidla. Kvalitou i detailností kresby se směle může rovnat s mapami o mnoho let mladšími a lze ho právem považovat za umělecké dílo. Shromaždiště závodu pak bylo situováno do penzionu na Gruntě na okraji Vranova, lépe řečeno na jeho dvůr. Zázemí bylo tvořeno krytým prostorem pro převlékání v jehož středu trůnil plechový hrnec s horkým čajem a parkovištěm. Na záchod si když tak bylo možné odskočit do penzionu. Na vratech od penzionu pak visely sledy kontrol pro jednotlivé kategorii a jejich slovní popisy. Tomu všemu pak šéfoval Hroudys, který prezentoval jednotlivé účastníky a vydával jim nádherné průkazky vyplněné na psacím stroji.
Závod samotný byl koncipován jako scorelauf s intervalovým startem s časovým limitem 90 minut pro hlavní kategorie a 60 minut pro kategorii P. Směrné časy v hlavních kategoriích pak byly 60 minut. A právě v tom se ukázal být trošku zakopaný pes. Několik účastníků totiž zaměnilo směrný čas za limit a vystartovalo s tím, že se musí vrátit už po hodině. K tomu se ale dostanu později. Aby si Hroudys nekomplikoval situaci, tak start umístil přímo na shromaždiště a s dvouminutovými rozestupy nás postupně začal vypouštět do lesa. Losování startovky přitom bylo prosté, když šlo o pouhé otočení pořadí přihlášek v přihláškovém systému. Dostal jsem tak možnost startovat protekčně jako poslední a také samozřejmě nejdéle ze všech vymrznout na shromaždišti, jelikož teplota vzduchu se nebezpečně blížila k
Na naplánování postupu bylo po odstartování relativně málo času. Bylo sice potřeba doběhnout zhruba
Do cíle jsem pak doběhl po trochu zbabělé, ovšem pravděpodobně výhodné, obíhačce z poslední kontroly se všemi dvanácti kontrolkami v průkazce v čase měřeném Hroudysovými hodinkami těsně pod 69 minut, což znamenalo vítězství v tomto závodě, které je zároveň prvním vítězstvím pro klub O-mikron.. Druhého Standu Mokrého jsem přitom porazil o pouhých 31 vteřin, což v takovémto závodě nebylo opravdu mnoho. Velmi dobrého času lehce přes 66 minut také dosáhl David Vedra, ovšem pouze s jedenácti kontrolami, což ho odsunulo na páté místo pořadí. Byla to rozhodně škoda, jelikož srovnání s ním by bylo rozhodně zajímavé. Takhle se lze pouze dohadovat jak by stupně vítězů vypadaly, kdyby třináctku nakonec nalezl. Zbylým dvěma zúčastněným členům O-mikronu se nepodařilo v časovém limitu oběhnout všechny kontroly a Honza Pavelka skončil nakonec desátý s deseti oběhnutými kontrolami a Pavel Šimeček sedmnáctý s osmi navštívenými kontrolami. Perličkou pak je, že pouze oni dva své průkazky v lese ztratili a doběhli bez nich. Na takovéto akci si ovšem věříme a tak nic nebránilo jejich zařazení do výsledkové listiny. Hlavní stejně bylo to, že si to kluci podle svých slov užili.
Celkově lze závod hodnotit pouze kladně. Byli jsme dokonale vtaženi do doby před desítkami let a velmi příjemně se přitom proběhli. Pro mě osobně přitom bylo velmi milým překvapením jak dobře se dá běhat podle téměř 30 let staré mapy. Vyžaduje to sice vyšší koncentraci, jistou dávku předvídavosti a asi i dávku zkušeností, ale pokud jsou kontroly umístěny s citem, dá se na takovéto mapě postavit velmi pěkný a především regulérní závod. Všech osmadvacet zúčastněných závodníků mohlo tedy být spokojeno. A ti co tam nebyli mohou pouze litovat. Každopádně za rok budou mít určitě další šanci, jelikož nepředpokládám, že by Hroudys s pořádáním Návratu ke kořenům jen tak přestal. Tak se těšme na kterou z historickým map v okolí Brna nás zavede příště. Za sebe bych si dovolil navrhnout například Vlčí kopec z roku 1990 autorů Ptáčka, Šebesty a Kopora…
Vločka