Běh 17.listopadu (1. závod BBP)
Orienťácká sezóna sice právě skončila, ale to neznamená, že není kde a o co závodit. Každoročně 17. listopadu, na svátek studentstva, totiž začíná v Brně tradiční seriál Brněnského běžeckého poháru, který letos vstoupil už do svého čtrnáctého ročníku. Není tomu tak dávno, co seriál deseti závodů BBP začínal trochu symbolicky na sportovním areálu VUT Pod Palackého vrchem. Tento podnik, ale před třemi lety vymizel z kalendáře a jeho místo zaujal jehnický podnik pořádaný ve zdejší základní škole.
Jehnice přitom patří k jedněm z nejlepších a nejhezčích závodů. Zdejší trať vedoucí lesy směrem na Soběšice vede převážně po širokých lesních cestách, ale po poslední změně trati obsahuje i krátkou „techničtější“ pasáž vedoucí po úzké lesní pěšině. Velmi náročný je pak její výškový profil. Poté co se člověk vyškrábe od startu na kopec k jehnickému hřbitovu a seběhne ke kluzišti čeká ho táhlý výběh až k ořešínskému ranči, jehož sklon se neustále zvyšuje a zvyšuje. Kolem ranče je pak krátká rovinka po níž následuje velmi rychlý seběh, kde je nutné přes ztuhlé nohy z výběhu co nejvíce protáhnout krok. Kolečko mezi kluzištěm a Ořešínem pak čeká na desítkáře ještě jednou, zatímco pětkaři už se rovnou vracejí zpět do kopce kolem hřbitova na místo startu, přičemž posledních
Než se ale člověk může vydat na trať je potřeba absolvovat prezentační peripetie, které bývají na prvním závodě BBP poněkud delší. Nejenže tu tradičně vzhledem k termínu a dobré dopravní dostupnosti bývá spolehlivě nejvíce lidí ze všech závodů, ale řada z účastníků je zcela nových (nebo má nějaké změny – například oddílu…) a proto je potřeba je vnést do databáze. To v porovnání s ostatními závody samozřejmě přináší časové prodlevy. Letos si navíc pořadatelé vymysleli novinku, kterou jsou čipové karty pro závodníky, které mají urychlit prezentaci na dalších závodech BBP. Nápad je to zajisté dobrý, ale rozdávání karet samozřejmě rychlosti prezentace také moc nepřidá…
Ve výsledku to ve vše znamenalo, že start pětikilometrové trati naplánovaný na 10:30 se zpozdil o dobrou čtvrthodinu. Všech 219 účastníků a účastnic se však startu dočkalo a mohlo se vydat za celkem teplého i když zamračeného počasí bojovat s tratí a samozřejmě také sami se sebou. Vzhledem k tomu, že podklad trati byl letos po celé její délce tvrdý dosahovaly se na pětikilometrové trati velmi rychlé trati, když letošní vítěz byl o půl minuty rychlejší než vítězové z loňska a předloňska, kterými byly v obou letech během celého seriálu velmi suverénní Pavel Brlica a Ondra Novotný. To dávalo tušit, že i na dvojnásobné trati se bude běhat velmi velmi rychle.
Jelikož před startem desítky se muselo počkat na doběh všech účastníků kratší trati, časovou ztrátu se nepodařilo nijak kompenzovat. Ba právě naopak ještě vzrostla o dalších více než 5 minut. Před startem jsme se navíc dozvěděli, že na všechny z nás se nedostanou pamětní medaile, kterých pořadatelé objednali 900 kusů a nepočítali s tím, že počet účastníků by mohl být větší. Pro řadu z nás to byla jistě zcela bezvýznamná informace, ale sympatické bylo, že pořadatelé medaile doobjednali a hodlají je předávat za čtrnáct dní v Okrouhlé. To jsem ale poněkud odbočil od startovní procedury davu mužů a veteránů (obsahující samozřejmě i několik žen) čítajícího úctyhodných 351 hlav. Hned první kopec za startem však naštěstí pole vcelku natáhl a tak na trati nebyla zas až taková tlačenice. I když možná to také bylo tím, že jsem zvolil taktiku jít naplno hned od začátku a pak se teprve uvidí jak to dopadne. Ještě po dvou kilometrech jsem se tedy pohyboval kolem 40 místa, ale s postupně rostoucím sklonem trati jsem se začal nezadržitelně propadat. Po totálním vytuhnutí v druhém kole se pak v cíli můj pád zastavil až hluboko za hranicí stého místa. Zajímavé ovšem bylo, že oproti svému startu před dvěma lety jsem se časově zlepšil o více než minutu, což jasně poukazovalo na letošní výjimečně dobré podmínky umožňující zaběhnout vynikající časy. To potvrdilo i čelo závodu, kde Roman Rudolecký dosáhl fantastického času těsně pod 34 minut a nadělil druhému v pořadí minutu a tři čtvrtě. Každopádně i časy dalších běžců v pořadí byly přes velkou ztrátu na vítěze rychlejší než ty z předešlých let.
Po doběhnutí desítky pak následovalo už jen důstojné vyhlášení, na němž vzhledem ke státnímu svátku zazněla i hymna a pár slov pronesl bývalý hejtman Jihomoravského kraje pan Stanislav Juránek, který se BBPéček pravidelně zúčastňuje. Nezbývalo tedy než ještě vystát nekonečnou frontu na párek, což bylo vzhledem k nutnosti vrátit startovní číslo nevyhnutelné, prohodit pár slov s kamarády a odebrat se k domovu. Za čtnáct dní v Okrouhlé už to běhání snad tolik bolet nebude a to doufám nejen díky menší délce tamní trati…
Vločka
