Šachovnice orientačního běhu

Ačkoliv závody seriálu BBP objíždím již pořádnou řádku let, ještě se nestalo, že by v termínu posledního závodu konaného tradičně v Rakovci u Brněnské přehrady nebyly nějaké použitelné závody v orientačním běhu. Letos nás ovšem počasí pořádně zlobí a o první dubnové sobotě dovolilo uspořádat pouze závody na Biřičce v bezprostředním sousedství Hradce Králové. V porovnání s tímto krosem mezi kontrolami pak byl kros bez kontrol v rámci BBP celkem jasnou volbou. A nutno podotknout, že podobným způsobem smýšlelo nemálo brněnských orienťáků, takže se nás na startu sešlo poměrně hodně.

S konkurencí to ovšem celkově bylo slabší. Hlavním důvodem asi byla termínová kolize s pražským půlmaratonem, kterému dalo mnoho vytrvalců zjevně přednost. Na shromaždišti v areálu Lodních sportů na Rakovci a následně na tradičně o 15 minut zpožděném startu hlavního desetikilometrového závodu se tedy sešlo „pouze“ 152 běžců, kteří se rozhodli zdolat zdejší pěknou a náročnou trať. Její popis přitom není nijak složitý. Běží se nahoru Kočičím žlebem až na jeho konec, kde ústí na hřebenovou asfaltku, po níž se odbočí doleva a dále se stoupá směrem na Helenčinu studánku až těsně pod Lipový vrch. Na metě 5 kilometrů je pak umístěna kuželka, kolem které se všichni běžci otočí a běží stejnou cestou zpět až do areálu lodních sportů, kde je cíl přímo na úrovni Přehrady. Celkově převýšení trati je nezanedbatelných 230 metrů, přičemž se celou dobu běží po pevném asfaltovém povrchu. I když letos to bylo s povrchem poněkud složitější. V dolní části Kočičáku mezi zahrádkami se jednalo o asfalt, ale jakmile jsme vběhli do lesa, tak na nás čekala silnička pokrytá zhruba pěticentimetrovou vrstvou sněhu v němž byly vyjety pouze dvě úzké asfaltové koleje. V nejvyšších místech trati se pak tyto koleje dokonce chvílemi ztrácely a nezbývalo než běžet tajícím rozbředlým sněhem.

Pro mě osobně je pak tento profil trati téměř ideální možný. Do kopce mi to přece jen oproti atletům běhá poměrně dobře a v nejvyšším bodě trati je dobrá možnost si odpočítat svou pozici. A když si člověk odpočítá, že je na tom dobře, tak pak má dvojnásobnou motivaci z kopce pořádně natahovat nohy. Přesně takto i probíhal závod v mém podání. Po startovní skrumáži jsem zaujal pozici, kterou jsem úspěšně cestou vzhůru držel. Pár pozic mě pouze stála kombinace sněhových pasáží a zcela hladkých atletických bot na mých nohách. U kuželky jsem pak odpočítal svou pozici a nestačil jsem se divit, když jsem zjistil, že okupuji 26. místo. Takto vysoko jsem nikdy na desetikilometrové trati v rámci BBP nebyl. Cestou dolů jsem tedy zatnul zuby a ve výsledku ztratil pouze jednu pozici a to v podstatě až na finiši, s čímž jsem ovšem při svých „atletických“ startech zcela smířen. Možná ještě o trochu lepší než dosažená pozice byla ovšem moje ztráta na konkurenci. Desetikilometrovou trať jsem totiž zdolal těsně přes 39 minut pouze s čtyř a půl minutovou ztrátou na vítěze. A na čele se přitom i při menší účasti objevila jména zasluhující respekt. Před nadcházející orienťáckou sezónou to je pro mě určitě povzbuzení.

Po skončení závodu pak následoval finálový program. Ti z nás, kteří oběhali alespoň 6 závodů seriálu obdrželi pamětní plaketu a poukázku na gulášovou polévku v nedalekém hotelu Rakovec, kde se konalo i  celkové vyhlášení výsledků. Kulisa pro něj přitom byla vpravdě důstojná. V restauraci byly připraveny stupně vítězů za nimiž bylo vyrovnáno nemalé množství pohárů a cen. K tomu všemu byla připravena živá hudba.  Jelikož jsem však poněkud pospíchal, tak se vyhlášení muselo obejít beze mě. Přesto bych si ale dovolil zdůraznit některé úspěchy orientačních běžců, mezi něž patří především 8. a 9. místo Tomase Liščinského a Ondry Novotného v celkovém pořadí mezi muži, 5. místo Karla Fučíka mezi jedničkovými veterány, 2.,4., a 5. místo Pavla Záděry, Ondry Mokrého a Štěpána Obrátila mezi juniory, 3. místo Lucky Matulové mezi ženami, 3.,4.,5. a 6. místo Gábiny Hiršové, Kláry Odehnalové, Anežky Kratochvílové a Terezy Odehnalové mezi dorostenkami a 4. místo Jitky Kabáthové mezi dvojkovými veteránkami. Orienťácká stopa v letošním ročníku tedy rozhodně nebyla zanedbatelná, zvláště pokud připočtu ještě 2 dílčí vítězství v podání Beťáka na hlavní desetikilometrové trati.

Letos v půlce listopadu na startu dalšího ročníku BBP tedy nashledanou a doufejme, že nás za rok už počasí nedonutí postavit se na start desátého finálového závodu. I když zdejší trať bezpochyby stojí za to.

Vločka