Jehnický Pohár (1. BBP)
Sedmnáctý listopad je již po mnoho sezon dnem kdy začíná tradiční seriál Brněnského běžeckého Poháru. Místo, kde se první závod konal se v průběhu let měnilo, ale v posledních několika sezonách se vždy scházíme v jehnické Základní škole abychom absolvovali zdejší trať vedoucími lesy směrem na Ořešín s poměrně náročným profilem. Předtím je ovšem potřeba projít prezentací, což zde bývá vždy na dlouhé lokty. Účast na prvním závodě je totiž vždy výrazně větší než na jiných závodech a navíc se tu vždy objeví značné množství nových účastníků, které je potřeba zaregistrovat do systému. Letos to sice mělo být teoreticky trochu lepší díky vloni zavedeným magnetickým kartám, ovšem nestalo se a časový harmonogram se opět nepodařilo dodržet. Tentokráte dokonce o půl hodiny, za což ovšem částečně mohl i výpadek proudu před závodem.
Co se týče novinek v letošním ročníku, tak jich letos moc není a jediná výraznější spočívá v nových startovních číslech v nichž je integrován čip. Již tak není třeba nic připínat na nohu a vše je pro závodníky pohodlnější. Co se trochu změnilo je pak také termínovka, když byl Vranovský žleb přesunut mezi Okrouhlou a Syrovice a máme tak tedy před Novým rokem čtyři závody místo dosavadních tří. Všechny tratě jsou však stejné jako vloni a tak nás oproti loňsku nové závodní kilometry nečekají.
Počasí letošnímu ročníku jehnického závodu vcelku přálo, když po ranních teplotách kolem nuly slunce, kterému v práci nebránily žádné mraky, rozehřálo vzduch na příjemné teploty přes deset stupňů Celsia. Trať pak byla v klasickém podzimním stavu, kdy se na cestách nacházelo mokré listí a sem tam nějaká ta kaluž. Vesměs byl ale povrch rychlý a tvrdý, což potvrdili i závodníci na kratší pětikilometrové trati. Jediným krizovým místem byla pouze úzká zatáčka na seběhu při přeběhu přes potok, kterou ovšem bez problémů řešili Inovy. Když jsem se už zmínil o pětce, tak určitě stojí za zmínku, že na ní poměrně s přehledem vyhrál Kuba Hruška, kterého doplnil na 6. místě celkových výsledků Pavel Záděra. I ostatní orienťáci se pak drželi vcelku dobře a řada z nich skončila na stupních vítězů svých věkových kategorií.
Samotný start hlavní mužské kategorie nastal zhruba o tři čtvrtě na dvanáct a na trať se vydalo úctyhodných 376 závodníků, přičemž startovní pole nebylo jen početné, ale rozhodně také kvalitní. Orientačních běžců ovšem zas až tak moc na startu nebylo a některá tradiční jména chyběla. Závod pak probíhal poměrně tradičním způsobem. Na začátku byla těžká tlačenice, s niž se na poměrně úzké ulici obehnané ploty rodinných domů nedalo nic moc dělat a bylo potřeba být vepředu. Čelo závodu se ve zdejším kopci totiž roztrhá vždy trochu víc než hlavní balík a běh v menších skupinkách je pak příjemnější i když člověka v podstatě pořád někdo pomalu ale jistě předbíhá. I když tentokrát to nebylo oproti loňsku, kdy jsem se na start postavil téměř bez tréninku, až tak hrozné. Ještě při náběhu do druhého kola jsem si říkal, jak dobře se mi běží, ale v mírném stoupání na začátku druhého kola jsem se jaksi nerozběhl a začal se pomalu ohlížet dozadu. Na desítce totiž letos startovala Eva Kabáthová a nechtěl jsem tentokrát opakovat loňský rok, kdy mě porazila Jana Knapová. Nakonec to ale bylo v pohodě a dokonce jsem za sebou udržel Adama Braveného, který mě druhou půlku závodu pomalu ale jistě stahoval.
Na čele závodu ovšem probíhala zcela jiná bitva, když Jan Kohut postupně utíkal Miloši Nykodýmovi, který nakonec na druhém místě zaostal přesně o minutu. I tak to ale byl bezesporu úspěch pro orientační běžce, zvlášť když Pavel Brlica závod dokončil na velmi pěkném 11. místě. Pro mě pak závod skončil o sedm a půl minuty později na 53. místě celkového pořadí, což považuji za velký úspěch. První závod pro mě vždy bývá spíše utrpením, což se krizí na začátku druhého kola potvrdilo i tentokrát. Pěkné také bylo zlepšení oproti loňsku, které činilo tři a čtvrt minuty.
Celkově letošní ročník zapadl do průměru. Počasí vyšlo dobře ovšem start se tradičně nestihl a bez tradičních front na párek po doběhu se to také neobešlo. Každopádně ale hezká trať a pravidelně dobrá konkurence jsou právě tím, proč se vyplatí každoročně do Jehnic zajet a donutit své tělo po „letní přestávce“ vyplněné pochodováním mezi kontrolami opět trochu běhat.
Vločka
