Dnes ráno jsem se probudil do krásného slunného téměř zimního dne, což jen povzbudilo mé přesvědčení, že na nás na východním okraji Drahanské vrchoviny v Okrouhlé čeká velmi pěkný závod Brněnského běžeckého poháru. Obec Okrouhlá leží v nadmořské výšce zhruba 650 metrů nad mořem zhruba 6 kilometrů severovýchodně od Boskovic a je tak od Brna nejvzdálenějším hostitelem závodu BBP. Na druhou stranu ale také patří mezi závody nejhezčí, tudíž se sem rozhodně vyplatí zajet. Po cestě z Brna tentokráte postupně s rostoucí nadmořskou výškou adekvátně klesala teplota, která se z v Brně vládnoucích plus tří stupňů Celsia zastavila na hodnotě mínus jeden stupeň. Již před Boskovicemi přitom byly vidět na svazích první bílá políčka se sněhovým popraškem, který se držel především na stinných a udusaných místech, jakými jsou například brázdy polních cest.
Zdejší trať je svým charakterem oproti ostatním závodům BBP tak trochu jiná. Předně je v obou kategoriích poněkud kratší, než bývá zvykem, když dorostenci, junioři a ženy absolvují okruh o délce 4,3 kilometru vedoucí po polích směrem k boskovické přehradě. Hlavní kategorie pak mají trať dlouhou 8,3 kilometru a zabíhají oproti kratší trati poněkud níže k přehradě až do lesa. Absolvují přitom oproti všem zvyklostem pouze jeden okruh, což je zajisté příjemné. Poněkud méně příjemný je už profil trati s velmi výrazným převýšením, které je navíc rozloženo po délce trati velmi zákeřně. První zhruba 3 kilometry jsou celé z kopce a to místy velmi prudkého. Běží se přitom po polních a šotolinových cestách, které se docela rády rozbahňují a nebo naopak zamrzají a kloužou. Po tomto seběhu následuje dvoukilometrový celkem pohodový stoupavý traverz po lesní silničce z nějž se vyběhne na polní cestu, kde vlastně závod teprve začíná. Souvislé více než tříkilometrové stoupání je proloženo pouze jedním krátkým úsekem z kopce. Běží se přitom převážně po nezpevněných polních cestách, které dokážou být v časně zimních podmínkách dosti zrádné. Posledních 100 metrů trati je pak z kopce, ale tam už se skutečně nic dohnat nedá.
Jak již jsem napsal výše, tak letošní podmínky s teplotami kolem nuly a na slunci rychle tajícím sněhovým popraškem v nás mohly vzbuzovat lehké obavy. Naštěstí jsme ale mohli sondovat situaci od pětkařů, kteří si vyzkoušeli, že podklad je tvrdý a na většině trati to moc neklouže. Nazul jsem tedy bezhřebové martonky a při rozklusu si ověřil, že to je pro tentokrát dobrá volba. Čas startu desítky se začal přibližovat a pro tentokrát se oproti Jehnicím vše podařilo stihnout a všech 274 účastníků delší trati se vydalo na start v plánovaném čase 11:15.
Průběh závodu na zdejší trati bývá vždy docela zvláštní. Část běžců se rozhodne, že není na co šetřit síly a napálí prvních 5 kilometrů vedoucích z kopce s tím, že v kopci do cíle se prostě uvidí. Druhá část pak na začátku šetří síly na konec trati, kde pak většinou mocně stahuje. Ve výsledku se pak startovní pole docela hodně přelévá, když řada slabších běžců se ještě kolem poloviny trati dokáže držet na dohled špičky. I když na dohled… Na polích je občas vidět i kilometr před sebe, což je mnohdy silně demoralizující a demotivující… Jelikož jsem se letos před startem cítil docela dobře, rozhodl jsem se na začátku nijak výrazně nešetřit síly a v průběhu trati jsem byl docela překvapen, že mnoho rychlejších běžců mě předbíhalo až v dost pozdních pasážích trati. Očekával jsem tedy značnou ztrátu pozic ve stoupání. Ta se ale nakonec nekonala a přišel jsem jen o několik málo pozic. Horší to však bylo na posledním půlkilometru, kde se trať už přece jen po výběhu z Okrouhlé poněkud rovná. Na zádech jsem si dovezl smečku atletů, která se rozhodla finišovat, čehož já už bohužel nebyl schopen. To mi ale rozhodně nemohlo zkazit náladu, jelikož i tak jsem získal řadu cenných skalpů a především se krásně proběhl, což je myslím hlavní. Když k tomu přičtu ještě velmi dobré podmínky vedoucí k pokoření mého traťového rekordu a nádherné výhledy naskýtající se díky čistému vzduchu v řadě míst trati byl jsem po závodě maximálně spokojený.
Po doběhu pak vše probíhalo velmi rychle. Než jsem se stačil vzpamatovat, převléct a vystát frontu na guláš, již se na pódiu vyhlašovalo a na prezentaci tiskly výsledky desetikilometrové trati. Inu, ty elektronické čipy a prezentační průkazky asi k něčemu budou… Na stupních jsem tak mohl zatleskat Miloušovi Nykodýmovi, který zaletěl na druhém místě mezi muži. I když ještě před ním doběhl „veterán“ Dan Orálek a tak to vlastně bylo místo třetí. I tak se ale opět ukázalo, že zdejší trať orientačním běžcům svědčí.
Vločka
