Vranovská premiéra (7. BBP)
Po několika letech opět nastala v seriálu BBP situace, že některý ze závodů skončil a byl nahrazen nějakým jiným. Tím končícím závodem byly pro letošek Kanice, které byly nahrazeny závodem ve Vranově nazvaným Vranovský žleb. Mělo se přitom jednat o svým charakterem Kanicím podobný, převážně lesní závod. Nezaváhal jsem tedy ani chvíli a po téměř dvou měsících se opět vydal zavodit na trati bez kontrol.
Centrum závodu bylo situováno do motokrosového areálu kousek za Vranovem. Již při příjezdu přitom bylo jasné, kudy že povede začátek trati, jelikož od penzionu na Gruntu až po vjezd do areálu motokrosy byla půlka silnice zahrazena a jezdilo e kyvadlově na semafory, popřípadě pokyny pořadatelů. Parkování pak bylo zajištěno přímo v areálu a nutno podotknout, že to bylo trochu o nervy. Bláta totiž bylo víc než dost a sem tam to kořenila i vrstva rozmoklého sněhu. Právě do ní jsem byl odeslán já a byl jsem docela rád, že jsem nemusel vytahovat auto jeřábem z jedné ze zatáček motokrosové trati. Nakonec se všechna auta na parkoviště zdárně vešla mohlo se jít závodit.
Počasí přitom běžeckému závodění více než přálo. Ve stínu panovala teplota kolem pěti stupňů nad nulou a sluníčko na téměř bezmračné obloze pálilo tak, že chvílemi bylo až horko. Trochu s podivem tedy bylo, že se tentokráte sešla poněkud slabší účast, když se do hlavního závodu nahlásilo pouze zhruba 200 závodníků. Ještě před startem však bylo potřeba vyřešit obutí. Hned od začátku bylo jasné, že na hřebíky to tu nebude. Po referencích z pětkové trati jsem pak velmi rychle zavrhl i hladkou atletickou obuv a nazul tak jako valná většina ostatních krosovky.
Po lehce opožděném startovním výstřelu tedy vyrazilo dvousethlavé závodní pole ven z areálu motokrosu směrem k Vranovu. Již začátek trati byl přitom dosti výživný, jelikož silnice vcelku nepříjemně stoupá. U Gruntu jsme pak zatočili směrem do leva na polní cestu, která nás přivedla na větvení trati. Zde jsme se vydali směrem doprava kolem smyčky autobusu, abychom poprvé absolvovali nejvýživnější úsek trati, kterým byly schody k Vranovskému klášteru. Kolem něj následovala odpočinkovější motanice přes jeho terasy, abychom v zápětí vyběhli zbytek kopce. Po něm přišla už ta pohodovější část trati. Nejprve se šlo po traverzové zpevněné cestě, která nás přivedla zpět na hlavní silnici vedoucí Vranovem. Po jejím přeběhu jsme ještě kus pokračovali po traverzu, abychom oběhli poslední Vranovské domky a po kraji lesa vyběhli na další rovinatou ulici. Ta nás po chvíli přivedla opět k lesu, kde na nás čekala převážně klesající lesní pasáž po středně velkých cestách. Na cestách přitom ležela stále vrstva tajícího sněhu, což byl ten lepší případ. Tam kde byl les otevřenější bylo hluboké uklouzané bláto. Pro nás orienťáky to ovšem byla voda na mlýn. Po výběhu z lesa jsme se pak krátkou pasáží mezi domky vrátili zpět k větvení trati a dali si to samé kolečko ještě jednou. A nutno uznat, že druhý výběh schodů byl o mnoho výživnější než ten první. Poslední kilometr po vyběhnutí z druhého okruhu pak už byl opět po silnici a to tentokráte z přirozeně kopce.
Celkově se mi zdá zdejší trať jednou z nejlepších v seriálu BBP. Je hodně členitá a zároveň různorodá, což je myslím správné. Navíc jednoznačně vyhovuje orientačním běžcům, což bezezbytku potvrdili Beťák s Adamem Chloupkem, kteří neponechali nic náhodě a urvali pro sebe první dvě místa v cíli. A i dalším orienťákům se dařilo, kdy například nestárnoucí Karel Fučík zaběhl fantastický druhý okruh a skončil druhý mezi jedničkovými veterány a dvaadvacátý celkově. Nesmíme přitom zapomínat ani na poloviční trať, kde mezi ženami vyhrála Lucka Matulová, doběhnuvší sedmá celkově. V celkovém pořadí pak o vítězství na pětce bojoval Pavel Záděra, který nakonec skončil druhý. V barvách O-mikronu se pak na startu krom mě objevil ještě Pavel Šimeček, který doběhl v polovině startovního pole na sto sedmém místě a po doběhu vypadal vcelku spokojeně.
Závěrem se sluší podotknout, že pořadatelé měli připravený i zajímavý doprovodný program pro děti, které si mohly vyzkoušet chození po provaze a jiné podobné „žonglovací“ disciplíny. Sedmé BBPéčko se tedy vydařilo a pro příští rok si ho určitě zařadím do kalendáře jako jedno z těch preferovaných.
Vločka
