Čvachtaná přes Kuřim (7. JmL)
O víkendu se sice běžely celostátní závody štafet, ale údělem malých klubů je, že se jim ne vždy podaří poskládat štafetu. Nám se to podařilo alespoň na neděli a tak byla otázka co se sobotou. Nakonec to dopadlo sprintově, kdy jsme dopoledne zvolili oblastní sprint v Kuřimi a odpoledne ten celostátní v Karlově Studánce (o tom ale v jiném článku).
Ráno nás přivítalo deštivým počasím, což nás ovšem nemohlo odradit od běhání. Při příjezdu do Kuřimi navíc déšť začínal pomalu ustávat, přesto bylo jasné, že terén je kompletně promočený. Zaparkovat se nám podařilo přímo u školy, která byla centrem závodu. Trochu nedotažené pouze bylo, že příjezd k centru závodu nebyl nijak značen. Kuřim je ale vcelku malá a vzhledem k tomu, že parkování nebylo nijak organizováno to bylo i vcelku pochopitelné. Shromaždiště pak bylo moc pěkné, kdy venku bylo velké prostranství školního hřiště ideální pro suchou variantu (která nakonec moc nenastala, jelikož ke konci závodu se zase docela dost rozpršelo) a vevnitř chodba školy a šatny pro převlékání za mokra. Velmi pěkné také bylo, že piktogramy a průběžné výsledky byly sice zvenku budovy ale také pod střechou.
Koncepce závodu pak byla vcelku kompaktní. Start byl u branky ze školního areálu velmi blízko centra a cíl byl umístěn v hlavní bráně do školy. Mezi tím na nás muže čekala tří a půl kilometrová trať s třiadvaceti kontrolami. Popravdě jsem na ni byl dost zvědavý, jelikož valnou část mapy zabírala pravidelná síť ulic, kde se toho moc vymyslet nedalo. Mimochodem mapa od Pavla Kříže se nesla v naprosto stejném duchu jako ta z Tišnova, kterou dělal ten samý autor. Spousta věcí neodpovídala klíči ISSOM, ovšem z mého pohledu to bylo spíše ku prospěchu věci. Při samotném závodě jsem pak s ní neměl zásadnější problém a z aktického hlediska se jí dalo asi vytknout pouze pár kosmetických detailů.
Pojďme ale k trati závodu. Úvodní pasáž vedla kolem potoka a přes louky s poměrně vysokou travou, které se proměnily ve slušné koupaliště. Atletická obuv zde navíc příliš nedržela. Na druhou stranu jiná obuv by asi byla ještě větší zlo, vzhledem k množství asfaltových úseků na trati. Až do trojky nabylo mapově co řešit a i čtyřka s pětkou byly vcelku jasné. Pouze se to nechtělo leknout potoka a skočit ho cestou na čtuřku a následně se nepřehlédnout a naopak ho nepřekonávat cestou na pětku. Šestka pak byla vyloženě nachytávací, kdy jsme se pro ni kus vraceli abychom po jejím oražení udělali čelem vzad a kolem pětky pokračovali tunelem pod nádražím do jižní části města. Zde nás čekal jednoduchý rychlý panel kros z pěti kontrol následovaný vcelku pěknou volbou přes nepravidelný blok domů. Osobně jsem šel špatně zprava a bylo to zhruba o 15 sekund pomalejší, což není úplně málo. Následující pasáž v parčíku v centru Kuřimi pak byla opět především o pozornosti. Panáctka vedoucí nás zpět k tunelu pak byla i přes pokus o možnost volby naprosto jasně zleva. Poté co jsme nezapomněli na velmi blízko umístěnou šestnáctku zastrčenou na straně tunelu nás čekal nejdelší postup závodu. V principu se nabízely tři varianty a je otázkou, která byla nejrychlejší. Ve výsledku to chtělo asi hlavně nepřemýšlet. Závěr trati pak vedl oblastí s několika průchody. Využity ovšem byly pouze na postupu na osmnáctku a když člověk trefil ten správný, nebylo co řešit. Zbytek trati už pak byl v podstatě opět triviální panelkros, který zpestřil pouze krátký postup na předsběrku. Po vyběhnutí z areálu garáží bylo nutné překonat potok. Nabízely se dva mostky, přičemž ten vpravo byl jasně lepší. Varianta rovně přes potok se pak neukázala jako nejlepší, jelikož jsem se v něm slušně vykoupal a pak ještě drápal kopřivami nahoru na jeho břeh.
Po absolvování závodu se nabízelo srovnání s nedávným sprintem v Tišnově. Oba terény byly podobné, kdy v obou městech byly zajímavé části terénu rozděleny oblastí ulic rodinných domků. Tišnov ale skýtal krásnou technickou pasáž kolem radnice, která v Kuřimi chyběla. A právě díky tomu si myslím, že Tišnovský závod byl po sportovní stránce lepší, jelikož nutil běžce více zpomalovat. Navíc v Kuřimi byl dost přešvihnutý směrný čas (jako vítěz jsem šel těsně pod 18 minut), což se dalo snadno vyřešit změnou místa startu. Přibylo by sice nějaké to fáborkování, ale celkově by to závodu asi prospělo. Pořadatelsky pak LBM není téměř co vytknout. Nastal sice problém se špatnou synchronizací checkovací krabičky, ale ten byl nakonec úspěšně vyřešen.
Co se týče výsledků tak moje vítězství se dalo dle papírových předpokladů vcelku očekávat, zvláště když mi během závodu téměř nepršelo a já viděl jakž takž do mapy. Mnohem zajímavější však byla umístění zbytku výpravy, kdy především Kamča s Michalem předvedli výborné výkony. Kamčino druhé místo a skalp například Lady Jemelíkové bylo výborné a nezbývá než pogratulovat k první bedně. K té měl velmi blízko i Michal, ale nakonec skončil čtvrtý. Honza pak na osmém místě ukázal, že ani jemu není rychlý běh cizí a brzo se zařadí ve výsledkových listinách mezi ostřílené borce běhající po lesích řadu let.
Celkově lze konstatovat, že se jednalo o pohodový malý oblastňák, z nějž všichni určitě odjížděli spokojení. V mnoha ohledech určitě spokojenější než ti, kteří vyrazili do Vrbna na štafety, ale o tom jinde…
Vločka