Dvojitá oblastní mistrovství
Na třetí dubnový víkend byla v naší oblasti naplánována vcelku náročná kombinace závodů. Hned ráno vše začalo oblastním mistrovstvím na krátké trati, jehož pořádání měla na starosti Tesla Brno a pozvala nás do ski areálu Klínek na kraji Předklášteří. Odpoledne pak pořadatelskou taktovku převzalo VSK Mendelu Brno, které pro nás uspořádalo oblastní mistrovství ve sprintu v nedalekém Tišnově. Tato dvojice závodů by byla ještě poměrně obvyklá, ovšem den ještě nebyl zdaleka u konce a řada z nás pak ještě vyrazila do Dolního Bousova na MČR v nočním OB. O tom se ovšem můžete dočíst v jiném článku a tak se nyní věnujme dvěma denním oblastním mistrovstvím.
Na první závod na Klínku jsem se vcelku těšil. V tomhle lese jsem totiž naposled závodil v kategorii H14, což už je slušná řádka let. Od té doby si pamatuji, že tu kromě kopců jsou i pěkné pasáže skalek a erozních rýh. Na krátkou trať se tedy jedná určitě o zajímavý terén. Už z parametrů tratí přitom bylo patrné, že jsou postavené s citem a nebude to žádný nepřiměřený brutus. Jedinou skutečností, která nebyla úplně nejpříjemnější, byl čas mého startu. Vzhledem k tomu, že jsem měl v plánu všechny tři výše zmíněné závody, tak jsem se nechal dobrovolně jak na krátkou, tak na sprint, nalosovat na začátek startovní listiny. Netušil jsem ovšem, že to pořadatelé vezmou až tak doslova a budu startovat do lesa úplně první.
S vidinou prorážení veškerého podrostu a hustníků jsem tedy vyrazil na trať. Její úvodní pasáž byla mapově celkem jednoduchá, o to horší to ale bylo s fyzickou náročností. Už na páté kontrole jsme totiž nabrali téměř
Celkově se jednalo pěkně postavenou krátkou trať. Byly na ní jak technické pasáže, tak i volba postupu a přesně tak to podle mě má být. Pěkně byly trefeny i směrné časy, když vítězný Karel Fučík zalétl těsně pod 30 minut. Za ním nám pak s časem 31 minut ukázal jak se to běhá Pidi. Za ním už to pak bylo nasekané po vteřinách, což bylo dáno jak charakterem lesa a trati, tak i značnou konkurencí tvořenou běžci jak z Jihomoravské oblasti, tak Vysočiny. Například já na devatenáctém místě jsem ztrácel jen něco přes čtyři a půl minuty na Karla Fučíka. Zbytku naší výpravy se také příliš nedařilo, když se k postupu na MČR na krátké trati nikdo ani nepřiblížil. Ono taky porazit Pidiho bylo dnes dosti nereálné… Po pořadatelské stránce pak také není závodu moc co vytknout, snad jen to, že zhruba dvacet minut na začátku závodu nejelo vyčítání, kvůli technickým problémům s USB. Žádná větší fronta se však po jeho zprovoznění nevytvořila a tak bylo vše v pohodě.
Po pěkném vyhlášení výsledků jsme se pak přesunuli pár kilometrů do Tišnova do areálu ZŠ na náměstí 28. října, kde pro nás pořadatelé již začali připravovat sprint v prostoru, který byl pro orientační běh použit zcela poprvé. Nikdo tak nemohl tušit, do čeho přesně jde. Prostor závodu se přitom skládal ze sídliště, systému více či méně pravidelných ulic rodinných domků a poměrně členité oblasti starého města rozprostírajícího se kolem Tišnovského náměstí.
Na trať jsem se vydal opět mezi prvními a hned na první kontrolu se nechal poněkud zaskočit. Jednalo se o pěkný, ale zcela regulérní chyták, kdy bylo potřeba naběhnout do prvního patra systému garáží. Hned jsem tak přišel o zhruba 10 sekund. Následující pasáž trati pak vedla sídlištěm a byla velmi ale velmi rychlá. Stačilo pouze počítat paneláky a co nejplynuleji je obíhat. Na desítku pak přišla vcelku pěkná volba, kdy jednoznačně nejlepší byla poněkud schovaná vracečka. Většina závodníků na to ovšem přišla. Na jedenáctku pak také byla pěkná volba ulicemi. Obě varianty se však nakonec ukázly být hodně srovnatelné. Mezi dvanáctou a čtrnáctou kontrolou pak přišla zásadní pasáž trati. Běželo se systémem dvorů s velmi omezenými možnostmi kudy do nich naběhnout a kudy z nich vyběhnout. Ideální varianta sice vždy existovala pouze jedna, ale byl vcelku problém ji najít a pak též správně realizovat. Po jednoduché patnáctce pak přišly dva kratší postupy, kdy ten první byl poněkud problematický. Většina závodníků si toho sice nevšimla, ale tato kontrola byla špatně postavena. Byla sice v kolečku, ale na jiném výrazném stromě, který nebyl v mapě zanesen. Zbytek trati pak obsahoval už jen vcelku jednoznačnou volbu kolem bloku zleva/zprava a finiš na sběrku a do cíle v bezprostřední blízkosti školy.
Kdybych měl zhodnotit stavbu tratí a kvalitu závodu, tak bych své hodnocení rozhodně rozdělil do svou rovin. Předně je nutné napsat, že na to jaký měl stavitel tratí k dispozici terén, tak postavil velmi pěkné trati, na nichž je potřeba vyzdvihnout především jejich různorodost. Směrné časy byly také trefeny slušně. Na druhou stranu se ale objevila řada drobných problémů, na které u závodů pořádaných VBM nejsme zvyklí. Předně ten méně podstatný a to byla mapa. Polohově byla v pořádku, pouze v některých místech vykazovala drobné nepřesnosti. Například cestou na třináctku jsem se málem přizabil o schody, po nichž v mapě nebyla ani památka. Horší to však bylo s dodržováním klíče ISSOM. Na mapě byly použity tři odstíny hnědé pro mapování silnic. Plochy domů a privátů byly dělené dle parcel a podobných drobností by se našlo zajisté mnohem víc. Mě osobně tento styl mapování vyhovuje, ovšem dle striktního výkladu pravidel je to prostě špatně. Trochu podstatnější pak bylo špatné vycentrování jednoho z koleček. To bylo centrováno na severní strom a popis byl přitom prostřední strom. Kontrola v reálu byla dle popisů na prostředním stromě a vše bylo dle pravidel OK, ovšem špičkovým pořadatelům by se to stávat nemělo. Největší chybou pak zajisté byla špatně postavená kontrola. Nejednalo se sice o tak velký zásek jako vloni a v jistých ohledech jsem schopen tuto chybu omluvit, ovšem jak správně po závodě poznamenal Muzzy, který dělal hlavního rozhodčího, na zrušení to bylo…
Protest ovšem nikdo nepodal a tak se z postupu na MČR mezi muži může vcelku překvapivě radovat Standa Mokrý, obecně až dosud považovaný za „pomalého běžce“. Ostatně i já, který jsem přistoupil k tomuto sprintu jako k hlavnímu bodu dnešního programu, jsem nebyl od postupu zas až tak daleko a chybělo mi pouze 32 sekund. Znamenalo to pro mě osmé místo a maximální spokojenost. Velmi pěkně pak běžel také Michal na 27. místě výsledkové listiny. Ostatním členům naší výpravy pak stále ještě chybí pro sprint tolik potřebná absolutní rychlost běhu a skončili tak v druhé polovině výsledkových listin svých kategorií.
Oblastní program byl tedy za námi a ve čtyřčlenném složení jsem se tak po dobré večeři v jedné z tišnovských restaurací mohli vydat směrem k Jičínu na MČR v NOB, o kterém pojednává jiný článek na tomto blogu.
Vločka