Mistrovství JMO ve sprintu Komín (5. JmL)
Oblastní mistrovství ve sprintu byl závod, který se v naší oblasti dlouhé roky příliš neprožíval, nepočítám-li „žabiňácké“ Mistrovství Brna v supersprintu, které má za sebou již jedenáct ročníků, ale nikdy nebylo oficiálním závodem pod křídly ČSOB započítávaným do Rankingu. Od chvíle, kdy se z oblastního mistrovství ve sprintu začalo postupovat na MČR však bylo potřeba situaci řešit a nějaké to oficiální mistrovství uspořádat. Poté co byla vloni situace vyřešena přifařením se k valašskému mistrovství konaném v Kroměříži, zůstalo letos pořadatelství na týmu Jihomoravské oblasti, jehož jádro tvořila trojice funkcionářů, Libor Zřídkaveselý, Petr Přikryl a Radim Kheil. Za účelem uspořádání tohoto závodu přitom byla konečně dokončena dlouho avizovaná mapa brněnského sídliště Komín, kterou dotáhli do použitelného stavu Vojta Král s Járou Zimmermannem. Jako shromaždiště přitom posloužila místní ZŠ Pastviny.
Už před samotným závodem se vzhledem k počtu pořadatelů a částečně i kvůli použitému prostoru dalo tušit, že se bude jednat o takovou trochu větší brněnskou zimní ligu. To ovšem rozhodně nemyslím nijak hanlivě, jelikož zmíněný seriál závodů se v posledních letech vypracoval na velmi solidní úroveň. Jaká tedy byla skutečnost? Na převlékání a pro účely prezentace byl vyhrazen vestibul ve škole, v jejíž bezprostřední blízkosti se nacházel start i cíl. Vybavení startu odpovídalo klasickému oblastnímu žebříčku, pouze s tím rozdílem, že ho měl celý na starosti pouze jediný pořadatel. Další drobnou zradou bylo, že čas na hodinách odpovídal času na startovní čáře a nikoliv v prvním koridoru. Když už jsem měl tedy být v koridoru, tak jsem se ještě v klidu rozklusával a vůbec netušil, že nestíhám svůj start. Pro příště by možná nebylo špatné na takovouto věc upozornit alespoň v pokynech, kde o tom nebyla ani zmínka.
Samotná trať, to hlavní na každém závodě OB, pak byla postavena pěkně a využívala možnosti terénu jak se dalo. Tedy postavena alespoň v tom teoretickém slova smyslu, ovšem k tomu se dostanu později. Na začátku trati H21 jsme absolvovali několik jednodušších postupů mezi paneláky, kde se nedalo příliš ztratit. Na šestou kontrolu pak přišla první volba zpestřená dvoumetrovým srázem. Kdo si ho nevšiml, mohl buď proti pravidlům skákat a nebo si docela zaběhl. Poté následovala pasáž tří pěkných voleb, následovaná dvěma jednoduchými postupy, přičemž na druhém z nich přišla neplánovaná pointa celého závodu. Kontrola číslo 48 byla roznašečem (údajně osobou, která často své názory obhajuje tím, že OB dělá už 30 let a tudíž všemu rozumí nejlíp) postavena zcela špatně. Já osobně kolem ní dokonce proběhl s tím, že není moje. Na správném místě jsem pak nic nenašel a to ani štítek. Pomyslel jsem si tedy, že kontrola je ukradená a pořadatelé se na sídlišti neobtěžovali štítkovat a rozhodl se běžet dál. V tom na mě volal Mína, že na té kontrole vedle je kód 48. Orazil jsem ji tedy a valil dál. Celé mě to stálo zhruba tři čtvrtě minuty, ale našli se i tací, kteří ztratili přes minutu. Dál pak trať pokračovala ještě třemi hezkými volbami, přičemž přehlédnout průchod na čtrnáctku bylo opravdu snadné. Poslední dva postupy vracející nás zpět ke škole už pak byly spíš jen atletika.
Jak jsem o něco výše psal, že trať byla pěkná, tak to samé bohužel nemůžu říct o mapě. Sídliště Komín je postaveno v docela prudkém svahu a před každým blokem domů je „terasa“, v níž jsou garáže. Tyto terasy mají na výšku určitě přes dva metry a v mapě byly značeny pouze tenkou černou čarou stejnou jako hranice mezi silnicí a chodníkem. To znamená, že by se měly dát vylézt nahoru! Stejně tak v mapě nebyly značeny zdi kolem popelnic, kterých je v Komíně také dost. A jedna mimochodem i u té nešťastné kontroly 48. Tyto zídky sice obepínají malý prostor, ale jsou velmi výrazné a především nepřekonatelné. Proto by v mapě být měly, a nebo by na skutečnost, že v mapě nejsou, mělo být alespoň upozorněno. Klasický nešvar značení výrazných stromů kulatým trojkovým hustníčkem už raději nekomentuji. Takto lze značit jednotlivý strom v sadu, ale nikoliv jednotlivý (výrazný) strom na sídlišti. A opět případ kontroly 48. V mapě hustníček, v reálu strom, v popisech hustník. To mluvím o správném místě kontroly, v reálu přitom byla na skupince tří stromů značených v mapě již správně bílým flíčkem. Celkově vzato byla mapa sice polohově přesná, ale v určitých pasážích dávala velmi nepřesné informace a svým způsobem byla na protest. Stačí si vzpomenout na Áčkový sprint ve Vrchlabí před pár lety… Takovýto protest však již nikdo neřešil, jelikož logicky přišel protest na umístění kontroly 48. Jury to nakonec vyřešila tak, že kategoriím, kterých se to týkalo, zrušila postupy na tuto kontrolu a z ní. Osobně se mi toto řešení moc nelíbí, ale chápu že zrušit celý závod by byl docela problém. Musela by se totiž řešit otázka náhradního závodu, z nějž by se postupovalo na MČR…
Můj celkový dojem ze závodu byl tedy dosti špatný. Pořadatelský tým byl velmi zkušený, a tak si příliš nedovedu vysvětlit, že nikdo nepřišel na chybně umístěnou kontrolu (jasně, to se stát může) již před závodem. Chápu, že štítkování sprintu na sídlišti je problematické, ovšem stavěči by si měli alespoň navzájem zkontrolovat postavené kontroly. To by měl být základ i na tom nejmenším závodě, a pokud tomu tak není, dá se to vykládat i jako známka určité arogance a pohrdání závodníkem. Snažíme se OB všemožně, když už ne profesionalizovat, tak alespoň komercializovat a přitom děláme naprosto amatérské chyby. Co byste si například pomysleli o tom, kdybyste se v novinách dočetli, že na nějakém nominačním atletickém závodě se místo
Vločka