NOPB podesáté
Je to zvláštní jak všichni nezadržitelně stárneme. Před devíti lety na Vinohradech začalo MB v NOPB a mě připadá jako by to bylo včera. Od té doby mám na kontě čtyři uspořádané ročníky a teď právě hodlám psát o svém pátém, který jsem situoval do tradičního brněnského parkového prostoru, jímž jsou Lužánky. Tedy abych byl přesný, tak poněkud rozšířené Lužánky. Prostor parku jsem totiž sice shledal pro NOPB vynikajícím, ale poněkud malým a tak jsem mapu rozšířil směrem k městu o třídu kapitána Jaroše, náměstí 28. října a pasáže kolem Městského divadla Brno.
Mapu nazvanou Osmec jsem mapoval zcela nově, jelikož Lužánky prošly od posledního zmapování revitalizací a dost se to na nich podepsalo a byla dokončena zhruba 14 dní před závodem. Pak nastalo shánění shromaždiště. Původně jsem téměř najisto počítal s Gymnáziem na třídě Kapitána Jaroše, kde jsem studoval. Panem ředitelem jsem byl ale bohužel vypoklonkován. Tak jsem tedy zkusil SPŠ Kudelova, kde studuje Jana Otrusinová z ABM. V termínu závodu však bohužel bylo ve škole plno… Zbývaly tedy dvě varianty kurty BLTC v Lužánkách a CVČ Lužánky. Zkusil jsem tedy kurty a byla to trefa do černého. Pan správce byl velmi ochotný a my tak měli perfektní shromaždiště a ještě k tomu zcela zdarma.
Jelikož materiál jsem měl přislíben od ABM, tak už zbývalo jen postavit trať. Místo startu už jsem měl dlouho dopředu naplánované uprostřed náměstí 28. října, což bylo ideální velké prostranství s rovnoměrně rozprostřenými lampami po okolí. Koncepce závodu ale počítala s cílem v blízkosti startu a jeho přesun ke kurtům trati bohužel trochu ublížil. Nic se s tím ale dělat nedalo, jelikož start na jakémkoliv jiném místě by byl buď těžko realizovatelný a nebo neregulérní. Někteří účastníci po závodě říkali, že lepší by to bylo v neosvětlené části Lužánek, ale tam by to pak bylo zcela o náhodě, ke které lampě se kdo vydá a které kontroly náhodou potká… To jsem ale trochu předběhl sled událostí.
Před samotným závodem jsem se ještě vydal testovat trať a to samozřejmě potmě. Dosáhl jsem při tom času 17:05 a jelikož vím, že v reálu je trať cca o dvě až dvě a půl minuty pomalejší očekával jsem, že se poprvé podaří prolomit dvacetiminutovou hranici. Co se týče technické náročnosti, tak jsem trať shledal při probíhání jako velmi pěknou. Ačkoliv Lužánky vypadají nevinně, tak sekvence 7 kontrol po tmě na ideálním postupu určitě patřila k tomu těžšímu, co se na NOPB za jeho desetiletou historii objevilo. I prostřídání parkového terénu Lužánek a asfaltových ulic kolem třídy Kapitána Jaroše bylo jistě zajímavé.
Samotná organizace závodu pro mě začala přípravou shromaždiště. K dispozici byly 2 šatny a chodba na které jsem vyvěsil výstavku předchozích ročníků, která sklidila pozitivní ohlas. Roznos kontrol jsem pak nechal až na poslední chvíli, aby byly v terénu co nejkratší dobu. To mi umožnil Štěpán Hrobař, který mi pomohl s prezentací. Přes velký počet 92 přihlášených závodníků vše zvládl perfektně a všech 83 nakonec dorazivších účastníků se v plánovaných 18:00 shromáždilo před šatnami a dostali tradiční brífing před NOPB, kde se dozvěděli vše podstatné. Tedy především kolik je kontrol v lese, jak je to se startem a cíle, jak se razí a co vše je zakázané mít s sebou při závodě. Trochu netradičně pak v rámci tohoto brífingu obdržel Tomas Liščinský speciální cenu za nejvíce účastí na NOPB, jelikož se jako jediný zúčastnil devětkrát a chyběl tedy pouze na jediném ročníku.
Pak se tedy již dav závodníků vydal podél ulice Drobného přes světelnou křižovatku na start závodu. Tam jsem se snažil mapy rozprostřít do kruhu, ale vyšla z toho dost nakopnutá brambora. Každopádně každý závodník měl svou mapu a mě nezbývalo než zvolat START! Chvíli na to jsem pozoroval nával u dvou rozběhových kontrol a pak se přesunul vybudovat cíl. Naplánováno jsem to měl tak, že každý závodník si po doběhu na kartičku sám nalepí samolepku s pořadím a odevzdá ji, zatímco já budu zapisovat pouze časy. Asi by to i dobře fungovalo, ale jelikož na shromaždišti byl bezprizorní Honza Petržela s rýmičkou, který se olepování průkazek ujal, fungovalo to bezvadně. Za to mu moc děkuji.
Po necelých dvaceti minutách se pak objevil vítěz závodu, kterým se stal Chrobák. Nutno podotknout, že NOPB mu opravdu jde. Podle ohlasů z trati byl jako jediný schopen hladce bez kufrování proběhnout temnou částí Lužánek a nezaskočila ho ani kontrola na vrcholu prolézačky na dětském hřišti (prý mu bylo jasný, že tam bude…) Ze svých čtyř účastí tak nyní má 3 vítězství a 1 druhé místo… Po minutě čekání pak přiběhl Štěpán Hrobař a za ním George. Po nic už se to začalo celkem trousit. Jako šestá celkově pak dorazila vítězka žen, kterou se letos stala Jana Macinská, která sice běhá za hradecké OK99, ale i tak dodala letošnímu MB v NOPB „mezinárodní“ česko-slovenský punc.
Po nějakých 45 minutách již byla v cíli většina závodníků a tak jsem cíl na chvíli předal pouze Honzovi Petrželovi a šel vyhlásit výsledky. Ceny tentokráte obstarala ve formě „zlatých“, „stříbrných“ a „bronzových“ frgálů moje Hanka a z ohlasů se vcelku líbily. Po vyhlášení jsem pak vyrazil dokončit svou práci v cíli, zatímco značná část účastníků splnila mé prosby a šla udělat nějakou tu útratu do přilehlé hospody, aby z toho pan správce taky něco měl.
Po doběhu 82 závodníků jsem pak sbalil cíl a chystal se stahovat kontroly. Velmi záhy jsem ale zjistil, že je to předčasné, jelikož jsem se přepočítal v prezenčce a jeden závodník byl ještě na trati. Počkal jsem tedy na něj a spolu se Štěpánem Hrobařem jsme stáhli kontroly. Žádná se neztratila, tudíž na programu byl už jen úklid materiálu a šaten. Po jejich úspěšném zametení a posbírání nějakých těch věcí, co byly v šatně zapomenuty jsem pak na závěr šel vše spláchnout do hospody Kofolou. Pana správce jsem pak ještě obdaroval několika zbylými mapami a vyrazil domů kontrolovat průkazky.
To byla docela náročná činnost protáhnuvší se do časných ranních hodin, při které jsem zjistil řadu diskvalifikací, které jsem si v případě pochybností ještě ověřoval mailem. Ve výsledku však bylo podstatné to, že George vyhlášený jako třetí v mužské kategorii neměl všechny terčíky a své třetí místo tak přepustil Adamu Kazdovi.
Celkově si myslím, že se letošní NOPB vcelku povedlo. Terén se ukázal být výborným a rychlá technická trať dokonale prověřila všechny zúčastněné. Velmi příjemné pro mě byly především pozitivní ohlasy od neregistrovaných účastníků, které jsem buď zaslechl přímo na shromaždišti, nebo mi později dorazily mailem. Jedinou kaňkou bylo zranění Jardy Koči, který si vyhodil při závodě rameno a skončil na pohotovosti. Doufejme tedy, že už je vše v pořádku…
Při výhledu na další ročníky je pak nutné uvažovat nad zajištěním většího počtu pořadatelů, jelikož akci pro 80 lidí je velmi obtížné uspořádat v jednom pořadateli a nebýt pomoci Štěpána Hrobaře a Honzy Petržely šla by kvalita letošního ročníku určitě trochu dolů… Příští rok je to ovšem na Chrobákovi, který nás pozve buď do Kohoutovic a nebo na Bílendu. Prý zatím sám neví. Tak se těšme.
Vločka